Konec starých časů ve Zlíně. I tak by se mohl jmenovat nový román A. Bajaji. Nebo také moravský Amarcord — vzpomínání na dětství, těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou „gestapáka" a kdekdo z „buržoustů" věřil v návrat masarykovské republiky a baťovské prosperity.
To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, ale i na jejich přátele, tzv. reakcionáře, kteří přicházeli o majetek, postavení i svobodu. A právě postupný rozpad všeho dřívějšího a vyhasínání naděje na převrat — to je leitmotiv Bajajovy knihy. I když se ale životy rodičů a prarodičů hroutily, dětský svět se vznášel vysoko nad starostmi dospělých — až do okamžiku, kdy také jejich životy zasáhly „velké" dějiny a z propletence „pravdolží" se vyklubaly úzkosti a noční můry.
Kniha je stylizována jako výběr z dopisů sestře Janě (Jeanne), s níž autor ono slibné dětství prožíval. Texty, které do krásné modré Dřevnice vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci.
Eva Kantůrková, Respekt, 15. 12. 2009
Kateřina Bukovjanová, V rytmu zlínského valčíku, Host, 2/2010
Vladimír Karfík, Tipy knihy, Xantypa, 3/2010
Ondřej Nezbeda, Zlínský Amarcord, Respekt,17. 1. 2010
Milena Fucimanová, Kniha se brankou uzavřít nedá, Zlínský deník, 16. 2. 2010
Jan Schneider, Valčík za doprovodu budovatelských pochodů, MF Dnes, Víkend, 3. 4. 2010
Josef Holcman, Proměny, Duha 1/2010
Pavla Šimůnková, Antonín Bajaja a jeho krásná modrá Dřevnice, www.topzine.cz, 26. 5. 2010

Měsíc autorského čtení a další pozvánky
Vše o filmu a přehled recenzních ohlasů