Bianca Bellová na sebe upozornila již svým debutem Sentimentální román. Novela Mrtvý muž už jednoznačně ukazuje, že se v české literatuře objevila nová strhující vypravěčka. Příběh je monologem ženy, která rekapituluje svůj život. Banalitu a šeď dětství a dospívání v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století prostupují skrytá rodinná dramata, s nimiž je vypravěčka konfrontována — dědeček, kterého zavraždili komunisti, babiččina otevřená nenávist vůči režimu, matčina počínající duševní choroba či otec, který za normalizace prožívá svůj coming out. Vypravěčka to vše líčí s cynickým odstupem, který se však rozplývá ve chvíli, kdy se přiznává k lásce k jisté celebritě. Náhle je i ona stržena vášnivým citem, který ji pohlcuje tím hlouběji, čím se zdá být beznadějnějším. Vše pak směřuje k nečekanému rozuzlení. Novela Mrtvý muž je neméně pozoruhodná i sugestivním a barvitým stylem vyprávění, stejně jako suverénně vedenými dialogy.
Recenze:
František Cinger, Zapamatujte si jméno Bellová, Právo, 6. 6. 2011
Petra Hůlová, Slovenská Italka a česká Bulharka o lásce, respekt.cz, 10. 6. 2011
Jáchym Topol, Mrtvý živý muž, Lidové noviny, 15. 6. 2011
MIchaela Hečková, Mrtvý muž není mrtvý, Reflex, 16. 6. 2011
Stanislav Šulc, Bellová v Mrtvém muži prokazuje nadhled a osobitost, E 15, 21. 6. 2011
Jakub Vaníček, Tragédie Hany, tragédie nás všech, www.jakubvanicek.bloguje.cz, 22. 6. 2011
Výběr Salonu, Právo, Salon, 4. 7. 2011
Vladimír Karfík, Xantypa, 27. 9. 2011
Zuzana Kůrová, Zvrhlé hrátky mrtvého muže, www.opicirevue.cz, 24. 10. 2011
Jiří Lojín, Nesentimentální monolog, www.vaseliteratura.cz, 15. 6. 2012