Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa

Trochu rabiátské, ale i tápající figury z vesnic a maloměsta, nehrdinští hrdinové povídkové knihy Stanislava Berana jsou obtíženi všednodenními starostmi, které je nečekaně uvrhnou do trýznivých tázání. Chtě nechtě musí promýšlet otázky viny, odpuštění i bolestných traumat z minulosti. Dilemata obtěžkávají postavy novými vztahy a osudovými zvraty, směřujícími ke křehké katarzi. Tato carverovská nedořečenost však dává čtenáři možnost vlastní interpretace i důvěrnějšího kontaktu s postavami. Hlavní perspektivu Beranova psaní ovšem nepředstavuje suchopárné přemítání „o životě", ale především čtivý a uvěřitelný příběh.