Věno

V krátkých lyrických prózách - souhrnně nazvaných Věno - se Ludmila Klukanová představuje jako básnířka pozapomenuté vesnice, kde dvory a zahrady, stavení i kostel bývaly prostorem obehnaným bezpečím. Lidský osud je pevně vklenutý v přírodní čas, doprostřed hemžení a tlení, a takto nazírán stává se údělem, nad nímž se vznáší bouřková obloha i boží požehnání.