Marie Pujmanová (1893 —1958) pocházela z kultivované pražské rodiny. Jako prozaička vynikala uměním jemné psychologické analýzy. Od druhé poloviny třicátých let 20. století se hlásila k socialistickému realismu. Za živější a umělecky zdařilejší než její sociální romány však považujeme díla, v nichž se soustředila k nitru svých hrdinů, zejména dětí a dospívajících. K nim patří prvotina Pod křídly (1917, několikrát přepracováno), inspirovaná harmonickým prostředím babiččina patriarchálního domu, román Pacientka doktora Hegla (1931, 1940), v němž využila a přehodnotila některé motivy dívčí četby, a novela Předtucha (1942), líčící první milostné probuzení a zrání. Edice Emila a Marie Lukešových vychází ze čtvrtého vydání knihy Pod křídly z roku 1947 a z prvního znění Pacientky doktora Hegla, nepoznamenaných autocenzurou.
Recenze:
Oto Horák, Rozpaky nad Pujmanovou, iliteratura.cz, 7. 5. 2013