Přelomová kniha v pohledu na metaforu, jakož i jedno ze zakládajících děl tzv. kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor soudí, že je to naopak jazyk, jež se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora nepředstavuje pojem pro „ozvláštnění" naší každodenní reality, ale je naopak jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace je velmi jasná, logická, opřena o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje několik oborů: lingvistiku, filozofii (teorii poznání), literární teorii, estetiku, kulturní antropologii, sociologii, psychologii a teorii modelování.
