U Pavla Petra jako u málokoho plní takto obsáhlý výbor svou nejdůležitější, totiž scelující funkci. V úhrnu představuje dílo básníka neobyčejně původního, náročného nejen k sobě a ke čtenáři, ale vůbec ke světu, v němž žije. Ukazuje básníka bohatě vidoucího i citově nebývale otevřeného. V podobně široké kolekci, vracející nás i ke sbírkám dnes pozapomenutým či těžko dosažitelným, se Petrovo dílo vyjeví ve svém oblouku od jinošské „noci ornamentu" přes verše docela konkrétní, smyslové a tělesné až ke komplexnímu niternému vyjádření a svébytnému básnickému jazyku. V širším úhrnu máme šanci vnímat Petrovy počátky znovu a jinak. Petrovo zralé dílo je ozřejmuje, rozvíjí, dodává jim váhy, vytváří pro ně nový, hutnější a nosnější kontext. Vyvstanou i hrany, které by v původních tóninách jednotlivých sbírek možná zapadly. Podobný výbor má šanci nám zřetelně sdělit, co jsme snad delší čas tušili, ale neměli tak jednoznačně a v celku před sebou: že Pavel Petr je jedním z našich nejosobitějších, nejvytrvalejších, nejcitlivějších, nejvzácnějších básníků posledních dvou desetiletí.
Obdivuji se tomu originálnímu projevu a říkám si Bože, kde se to tu bere, co jen je to za podivuhodný svět, stvořený svět... Může to jít ještě dál? Vždyť zde už „nastala pouť". Dnes tak častý nonsens je Pavlu Petrovi cizí, zná specifickou váhu a vážnost duše, ducha. Jste tím, čím jsou všichni opravdoví umělci: vytváříte hodnoty, kterými se definuje každý kulturní člověk a národ.
Emil Juliš
Recenze:
Simona Martínková-Racková, Zmapovat tvůrčí cestu, Tvar, 12. 11. 2010
Mikuláš Bryan, Aréna výkřiků, Knihožrout,19. 5. 2010
