Když se po Listopadu 1989 otevřela — konečně — možnost vydávání mých (tehdy víc než dvaceti) básnických knih, stál jsem tu náhle jako básník z let šedesátých snad trochu známý, nicméně autor ani jedné vydané knihy. Poznal jsem brzy, co všechno s sebou nese ona explose, která protrhla hráz husákovského bezčasí. Ta s sebou — kromě značně kontroversní „svobody“, otevřené doslova komukoliv a čemukoliv, přinášela — jako ostatně každá povodeň — i zákonitý porevoluční chaos a s ním plno pro každé hnutí ducha vražedných nástrah, a co především: relativisaci všech hodnot.
Bylo jasné, že — nejen mně, ale posléze celé kultuře — nastává nejen nový čas: ale i boj, a že právě teď nastává — běh na dlouhou trať. Musel jsem se rozhodnout, co nově „učiním se svým životem“. Pokud jde o editování mé dosavadní (i té nově vznikající) poesie — zvolil jsem postup napohled nepochopitelný, „zabýčený“ až do zaťatosti. Rozhodl jsem nerozdávat se „v drobných“, ale uspořádat a vydat nejdřív své Dílo jako celek. Abych se představil, předeslal jsem Dílu už v r. 1995 svůj první výbor, Krev Ve Víno. To vše jsem mohl uskutečnit jen s pomocí Jaroslava E. Friče — ve Votobii a pak v jeho nakladatelství Vetus Via. Hle, úkol hodný Dona Quijota! Nastal mi tedy „Kříž Retrospektivy“. Taktika šílená, ne-li sebevražedná, ale strategie — možná zas ne tak hloupá: to ať rozhodnou dějiny.
A teď k našemu výboru. Vychází patnáct let po tom prvním, a zahrnuje — ve výběru stručnějším, ale přehlednějším — i ukázky netištěných básní z dvaceti let posledních. Vybrané básně řadím do oddílů I–IX, které obsahem, číslováním i pojmenováním odpovídají každému ze svazků mého Díla (I–VII již vydaného, VIII–IX k vydání nejnověji připraveného). Svůj výbor jsem dělal tak trochu i pro sebe. Teprve teď mám před sebou jako na dlani — v hlavních tazích a obrysech — celé své Dílo — v perspektivě výšek a hlubin, časů i věčnosti. Kéž ho tak poznáš a zamiluješ si i Ty, můj čtenáři, který kráčíš kolem a noříš rty do studánky potkané cestou: do Pramene Bítova. (...)
-jK-
-------
KUBĚNA, AUTOR ORIGINÁLNÍHO, nenapodobitelného díla, zdál se mi klasikem zralým právě do čítanek. (…) Dílo tohoto básníka objevují mladší a nejmladší. Fascinuje je. (…) Dílo, které chtělo být legendou věků, a také se jí stalo, byť okolnosti byly proti. Osobnost. Jiří Olič
UMĚT ČÍST KUBĚNU znamená umět se popadat za břicho i zjihnout dojetím, rozdivočet se vášní, nebo si nechat nad hlavou plynout oblaka a na ruku sednout bílou holuběnku, a tu zas se smrtelně vážnou tváří a šibalským mrknutím zasednout k tabuli olympských bohů. (…) Kuběna je stále „na tři míle před náma“ a my nestačíme popadnout dechu. „Ráj ční jen v zakázaných štěpnicích.“ Jitka Bednářová
JE MI LÍTO, že o Kuběnovi nemůže napsat už sám Nezval, jako psával o Březinovi a Demlovi, kteří jsou Kuběnovi spolu s Nezvalem trojicí zasvětitelů. Milan Blahynka
TAK JAKO DESKY THEODORIKOVY působí básně Jiřího Kuběny dojmem něčeho robustního, celistvého, přirozeného a čistého: všechen individuální um je tady ve službě Jemu. Čím je takovému umělci štětec, ne-li pouze kadeří Marie Magdaleny, roztírající olej po nohou Syna? Milan Exner
JIŘÍ KUBĚNA: BÁSNÍK, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. Básník hradní pán. Básník oslavitel. Martin C. Putna
Recenze:
Básnický Pramen Bítova, který jiskří i chlácholí, Klára Kubíčková, MF DNES, 14. 6. 2011
Milan Šilhan, Knižní novinky, 11. 7. 2011
Markéta Kittlová, www.iliteratura.cz, 2. 8. 2011
Markéta Stulírová, Deník, 16. 8. 2011
Milan Blahynka, Z Bítova víc než jubilejního, Haló noviny, 7. 10. 2011
Nejlepší knihy roku 2011, www.iliteratura.cz, 11. 12. 2011