Básně a Brundibásně

Dílo Jiřího Pištory zcela jistě představovalo jeden z posledních podstatných vydavatelských dluhů české literatury. Zvláště dvě první Pištorovy sbírky ze šedesátých let jsou dnes prakticky nedostupné. Paradoxní je, že tato stále živá poezie už dvě desítky let „ležela“ zpracována zkušeným editorem. Nakladatelství Host nyní přichází s edicí, která obsahuje tři Pištorovy básnické sbírky včetně básní určených dětem, nejpodstatnější esejistické práce, i oddíl „dokumentů.“ Snaha uskutečnit tuto edici má svůj původ již v sedmdesátých letech minulého století, kdy po básníkově smrti začal texty zpracovávat jeho přítel Dr. Dušan Karpatský. Soubor byl připraven k tisku na sklonku roku 1989 a měl vyjít v roce 1991 v nakladatelství Kruh pod názvem Mezery v paměti a jiné texty. Po zániku nakladatelství však z plánu sešlo. Taktéž pozdější pokus vydat soubor v Mladé frontě se nezdařil; objevila se jen reedice třetí Pištorovy sbírky. Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti. Pištorova poezie je osobitou výpovědí o hledání pevného místa ve světě, který ztrácí svou logiku, o životě, který přináší více otázek, než skýtá odpovědí; je dílem jehož nadčasové vyznění je stvrzeno pečetí autorovy tragické smrti.