Sbírka Ireny Václavíkové je pojmenovaná přesně - Zámlky.
Verše mají nejčastěji podobu vět. Zdánlivě prostá větná vyjádření, s nepřehlédnutelným epitetem, mají přesvědčivou sílu obrazu. Hlásková seskupení rezonují s atmosférou veršů. V barvách je ukryto nevyslovitelné. Epiteta nejsou efektní. Obrazy nejsou exotické.
Autorka vnímá rozjitřenými smysly. Sděluje základní prožitky. Je spřízněna s krajinou. Blízká a opakovaná témata jsou jako pavučina. Slova rozepjata od útku k útku však nemají podobu mámivého pápěří.
Trvá chvíle vychýlení.
Člověk poznává smrt, vnímá ohrožení, zvládá úzkost.
Přichází schopnost nadhledu.
Zůstává smysl pro tvrdou křehkost.
Člověk vnímá člověka.
Ručí cosi životem.
Poezie.
Iva Málková
