Převážná většina Krchovského básní byla zařazena do tří výborů: Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky... Básně jsou souborným vydáním těchto tří knih.
Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se již staly takřka kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes bezezbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generací čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siècle, ale všechna morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. U Krchovského si tak nemůžeme být jisti v podstatě ničím a snad nejméně tím, zda vůbec existuje.
