Zvykli jsme si v posledních letech slýchat, že současná poezie je v krizi, že se přesunula do jakéhosi „ghetta“, nebo dokonce výroky o tom, že „poezie už byla“. Neskromným cílem antologie Nejlepší české básně 2009 je dokázat, že to s poezií dnes není zase tak zlé, jak někteří publicisté a kritici tvrdí. Ostatně se stejnou motivací vznikla na sklonku osmdesátých let minulého století první ročenka The Best American Poetry, jíž se čeští editoři volně inspirovali. Prvního ročníku se ujal v roli editora literární kritik Karel Piorecký, který z básní publikovaných v básnických sbírkách, časopisech, sbornících i na internetu sestavil širší výběr; z něho pak básník Karel Šiktanc, jenž převzal roli arbitra, vybral třicet šest nejlepších básní. Nejlepší české básně 2009 jsou tedy výsledkem setkání dvou generačně odlišných pohledů na současnou poezii, neusilují o objektivní hodnocení, chtějí přispět k diskusi o smyslu a postavení poezie v současném světě.
Recenze:
(ob), www.kultura.idnes.cz, 22. 10. 2009
Milena M. Marešová, www.zpravy.idnes.cz, 7. 12. 2009
Jakub Řehák, Respekt, 4. 1. 2010
Jan Štolba, Střežit přehlížená tajemství, A2, 21. 12. 2009
Michael Alexa, České skvosty v roce krize, A Tempo Revue, 18. 1. 2010
Pavel Kotrla, Moje kniha roku?, Poznámkový blok Pavla Kotrly, 26. 12. 2009
Simona Martínková-Racková, Krize poezie? Nikoliv, A2, 17. 2. 2010
