Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit. Praktická, zábavná i inspirující kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je vposledku vyznáním lásky ke knihám a hlubokým zamyšlením o tom, co pro nás četba znamená a jak nás proměňuje.
Recenze:
Jiří Peňás, Krutá povinnost nečíst, Lidové noviny, 15. 1. 2011
Ondřej Nezbeda, Nečtěte, ztrácíte čas, Respekt, 23. 1. 2011
(ob), Pan profesor radí, jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, www.idnes.cz, 24. 1. 2011
Jan Lukavec, Čist se nemusí, MF Dnes, 12. 2. 2011
L´ubomír Jaško, Porcia duševného zdravia pre knihomol´ov, www.inaque.sk, 14. 2. 2010
Tomáš Fojtík, Jak se neutopit v oceánu knih, www.knihozrout.cz, 18. 2. 2011
Ján Gregor, Predstieranie, že nás nebaví čítať, SME, 4. 3. 2011
Alexej Sevruk, Apologie nečtení, Plav 2/2011
Milan Šilhan, Knižní novinky, 7. 3. 2011
Jan Nejedlý, Nečtené knihy a jejich čtenáři, Hospodářské noviny, 15. 3. 2011
Vladimír Karfík, Xantypa, 30. 3. 2011
Veronika Jurčová, www.kultura21.cz, 16. 6. 2011
Martin Dolejský, Nečtěte!, www.vaseliteratura.cz, 21. 7. 2011
