Kolem díla Martiana Capelly De nuptiis Philologiae et Mercurii (O sňatku Filologie a Merkura) se v odborné literatuře vynořuje více otázek než odpovědí. Objevují se dohady o autorově podivínství, které se odrazilo v nepromyšlenosti a neúměrné rozmanitosti jeho díla, jiní ho naopak považují za zprostředkovatele části antického dědictví středověku.
Martianus Capella zarámoval výklad sedmi svobodných nauk do pohádkového příběhu o sňatku učené pozemšťanky Filologie s bohem Merkurem. Podivuhodně v něm propojil alegorické románové motivy s vtipem menippské satiry, čímž svou encyklopedii odlehčil zcela v mezích zásady docere et delectare. Interpretům díla ovšem připravil těžkou cestu k pochopení jeho záměru.
Studie se pokouší důkladně prozkoumat jednotlivé žánrové vrstvy textu a najít základní jednotící linii, která by měla zároveň odpovědět na otázku smyslu a účelu díla. Koncepčně kniha navazuje na předchozí publikaci věnovanou Aulu Gelliovi a Macrobiovi a završuje žánrové zkoumání jedné větve naukové literatury, tj. římské všeobecně vzdělávací literatury.
