Písničky Zuzany Navarové tentokrát bez muziky

Týdeník Rozhlas | 7. 12. 2009 | rubrika: Kultura | strana: 18

Letos v červnu - v den nedožitých padesátin Zuzany Navarové - vyšla v nakladatelství Host její knížka veršů, přesněji však řečeno kolekce písňových textů z let 1998-2004. Nikterak objemný svazek je vypraven ve vkusně jednoduchém, režné plátno evokujícím přebalu. Již jeho název Andělská počta naznačuje mnohé o autorčině životním směřování - a rovněž o tom, že ač jde z hlediska knižního vydání o prvotinu,je to vlastně sbírka bilanční, definitivní. Jistou bezděčnou symboliku může čtenář najít i v počtu písní - je jich třiatřicet.
Svazek je doplněn o několik prozaických textů:v prvé řadě o osm autorských miniatur shrnutých názvem Miláčkové Zuzany Navarové, jež autorka věnovala svým přátelům,vesměs kolegům z hudební branže (v průběhu roku 2000 je postupně publikovala v dnes již neexistujícím časopise Neon),dále o dva obsažné (i s odstupem doby stále relevantní) rozhovory s Vladimírem Vlasákem a Tomášem Poláčkem,a konečně o trojici velice osobních epistolárních textů „post mortem" od Jana Rejžka,Viktora Preisse a Terezy Boučkové.
Pokaždé když píseň znehybní v pouhých slovech, když zůstane potichu, bez hudby, jež ji oživovala, je zbavena prvotního kouzla a vystavena kritickým soudům. Básnivost Navarové, modelující svět jako prolínání lidského s božským, v této nemilosrdné zkoušce v naprosté většině obstojí: volnost její obrazivosti ponechává každému prostor porozumět po svém, najít ve verších své vlastní zážitky. Jak poznamenal Pavel Klusák, její texty jsou „výtečně napsané obrazy, jež si můžeme spojit s mnoha různými pocity a ději". V tom je Navarová textařkou-básnířkou z rodu Robertů Zimmermana a Křesťana, ovšem její zření je nepokrytě ženské, dívčí - něhou, zkušeností, bolestně ironickými postřehy o mužském světě. Mnohé (rozhodně ne všechny) důvody, proč se odřízla od svého prvního tvůrčího období, i četné inspirační zdroje Zuzany Navarové s porozumivou citlivostí vyložila v obsáhlém doslovu editorka svazku Hanka Svanovská; její nenápadná, avšak precizní ediční práce se spolu s dokonale souladným fotografickým doprovodem a grafickou úpravou Richarda Procházky zasloužila o výborný čtenářský dojem. Jenom škoda, že už žádné další texty - básně nepřibudou.