Josef Rauvolf, Instinkt, 8.1. 2008
Instinkt, podpořený léty zkušeností velí být okamžitě ve střehu, jakmile se o nějakém albu, knížce či filmu mluví jako o události roku. Přesně to se můžeme dočíst o nové knize polské prozaičky, které prý celé Polsko leží u nohou. Stačí ovšem přečíst pár stránek a nezbude nám než dát nakladatelské reklamě za pravdu. Román, který se zabývá obsesí moderního věku, totiž cestováním, je totiž nejen výtečně napsaný, zároveň vybízí k následnému přemýšlení a zpytování vlastního, ano, svědomí. Cestováním nemyslí Tokarczuková, ročník 1962, cesty za tetičkou či na chalupu, ale onu posedlost, s níž rok co rok milióny lidí opouštějí bezpečí svých domovů a vyrážejí do neznáma. Poznávají svět, říká se tomu, ve skutečnosti je to však pouze přesouvání z hotelu do hotelu, z jedné destinace na druhou. Tokarczuková nehodnotí, s klinickým pohledem psychologa jen popisuje, a z kratičkých příběhů skládá celkový obraz upadání a prázdnoty, nahrazované dalšími a dalšími vjemy. „Někteří už soudí, že jsme dospěli na konec cesty,“ píše Tokarczuková. Ano, na konec cesty, napadá recensenta jízlivě. Jako lumíci.
