S knížkou v posteli
Zajímavá kniha o knihách: Dějiny čtení
EURO č. 37/200, Autor: Martin Rychlík
Zbožňuji jeden kreslený vtip od Vladimíra
Jiránka, který naruby převrací představy, oč jde dospělým v posteli. Pod dekou
leží jistá žena v negližé a vedle ní se choulí zpola vysvlečený a vykulený
intelektuál, jemuž dáma povídá: "Nebudeme ztrácet čas planým sexem a přejdeme
rovnou k věci. Jakou knihu právě čtete?"
Na tenhle fórek jsem si vzpomněl, když se mi
dostala do rukou (a do postele, pochopitelně) skvělá knížka Alberta Manguela s
názvem Dějiny čtení. Před pár dny ji vydal Host. Je s podivem, jak často se na
jejích stránkách objevuje motiv lásky, milování, a dokonce přirovnání k cizoložství,
pakliže přejímáme, kombinujeme a domýšlíme nápady či příběhy z jiných knih.
Mimochodem když originální publikaci recenzoval v roce 1996 list The New
Yorker, zhodnotil ji slovy "milostný dopis adresovaný čtení"...
Historie je to zajímavá. Manguel, jenž patřil k
těm, kteří předčítali nevidomému argentinskému spisovateli Jorgemu Luisi Borgesovi,
se nerozpakuje a bere téma zeširoka, aniž by odbíhal. A tak se dozvíme o
neurolingvistických základech čtení, o cenzuře, sdílení životù, krádežích knížek,
vývoji interpunkce, irských skriptoriích, ale i o tichém čtení, jež považujeme
za samozřejmé, ale ještě kolem roku 385 překvapilo samotného sv. Augustina. Knižní
novinka není stavěna chronologicky. Rozvíjí témata, k nimž vždy tu a tam něco přidává
- je kumulativní, vychází z již známého. Jako čtení samo, které je i čímsi
intimním, partnerským. Dialogem. Souzněním. A také radostí.
Komparatista z Buenos Aires, jemuž se dostalo
desítek ocenění (mimo jiné i za slovník imaginárních míst v literatuře od
Atlantidy po Narnii), píše též o zmiňované četbě v posteli. A dokonce cituje
náchodského Josefa Škvoreckého: "Zpod matrace jsem vylovil elektrickou
svítilnu, a pak jsem se oddal rozkoši čtení, čtení, čtení. Nakonec jsem usnul příjemně
vyčerpán..." Nicméně ani literární vědátor typu Manguela nežije v
oblacích, byť nezbytnost čtení přirovnává k dýchání a "zamilovává se"
do konkrétních knižních vydání. V úvodních vzpomínkách na mládí píše: "Až
o mnoho let později, když jsem se poprvé dotýkal těla své milenky, jsem si uvědomil,
že někdy může být literatura na skutečný život krátká."
