Respekt, 26. 8. 2009 15:15 - Jiří Hájíček
Stieg Larsson vytvořil akční hrdinku, která prochází jeho detektivní trilogií Milenium. Start mladé hackerky v prvním dílu, který nese název Muži, kteří nenávidí ženy, je skutečně ostrý. A Larsson umí psát, ani po pěti stech stranách mu nedojde dech. Jak to dělá...?
Detektivní
románový triller, který vydalo letos brněnské nakladatelství Host, je skutečně
kniha, kterou čtenář neodloží, musí na ni myslet, kudy chodí, vláčet ten
objemný svazek s sebou do autobusu a do parku a na zahrádku kavárny, protože zadní
strana obálky s referencemi nelže - tahle kniha je droga. První díl trilogie Milenium má více než pět set stran,
český název zní Muži, kteří nenávidí ženy
a jeho autor, švédský novinář Stieg Larsson, dokázal napsat neobyčejně poutavý
příběh a nezapře v něm svou profesi.
Larsson již nežije, zemřel na infarkt v padesáti letech. Infarktový průběh a tempo má i jeho text. Trilogie byla vydána po autorově smrti a jak hlásá placka na obálce, stala se globálním bestsellerem, čemuž po přečtení poslední stránky a zaklapnutí knihy asi každý ochotně uvěří. Severská detektivka se stává svébytným žánrem, mimochodem na posledním Světu knihy jí byla věnována jedna z odborných diskusí. Skandinávská literatura je rozhodně zajímavá a nemusí se jednat jen o detektivku, atraktivním norským literárním exportem je třeba L. S. Christensen, jeho román Poloviční bratr je tlustospis obdobného rozsahu a je to strhující čtení. Jaké ingredience jsou potřeba k napsání světového bestselleru?
Larssonův
román má především výborně napsané hlavní postavy. Čtenář se o nich dozví téměř
vše, od dětství, dospívání, kariéry, až po intimní život. Knize dominují dvě
kontrastní figury - mladá hackerka Lisbeth Salanderová a mediálně známý novinář
Mikael Blomkvist. Společně pátrají po dávné záhadě, snad zločinu, který se
odehrál před 36 lety.
Zatímco Blomkvist je zkušený ekonomický novinář, něco přes čtyřicet, jeho
spoluhráčka v příběhu Salanderová je pětadvacetiletá hubená slečna s tetováním,
punkovým účesem a nezvladatelnou povahou. Jako dvojice se skvěle doplňují,
Blomkvist vyznává tradiční postupy investigativní žurnalistiky a využívá
dlouholeté zkušenosti v oboru, Salanderová přispívá k pátrání hackerskou
genialitou, instinktem a nebojácnou drzostí. Lisbeth má za sebou krušné
dětství, nedokončenou základní školní docházku pro nepřizpůsobivost a
agresivitu, pasťák a poručnictví pro nesvéprávnost. Nekomunikuje s úřady a
většinou ani s lidmi, poslouchá neposlouchatelnou hudbu a jezdí na rychlé
motorce, spí s muži i ženami a úzkostlivě si střeží svou nezávislost citovou i
existenční. Pracuje v bezpečnostní agentuře ve Stockholmu v detektivním
oddělení. Typově trochu připomíná Smillu Jaspersonovou z proslulého románu
dánského autora Petera Hoega Cit slečny
Smilly pro sníh. Mikael Blomkvist je úspěšný žurnalista toho času v
průšvihu, odsouzen za nepodloženou reprtáž k pokutě a vězení za poškození
pověsti významného podnikatele Venerströma. Vyřízen finančně i společensky,
rezignovaný a unavený, dostane Blomkvist náhle nabídku, která se neodmítá...
Další důležitou ingrediencí textu je atraktivní prostředí. Švédský průmyslový magnát Henrik Vanger, osmdesátiletý stařec na odpočinku, žije v rodinném sídle na severu Švédska pohromadě s rozvětvenou rodinou, kterou vesměs nenávidí. Průmyslové impérium ztrácí poslední dobou lesk a kondici, především vleklými rodinnými spory. A Henrik, bývalý kapitán švédského průmyslu, se chce ještě než zemře pokusit vypátrat záhadné zmizení své neteře Harriet Vangerové. Pro detektivní zápletku nemůže být příhodnějšího prostředí a okolností - bohatá rodina továrníků se spletitými vztahy, rozlehlé sídlo na ostrůvku, který byl v době zmizení Harriet odříznut od okolního světa nehodou na mostě - jedinou spojnicí s pevninou. A dlouhými roky zaprášené tajemné zmizení mladé dívky, po které marně pátral Henrik Vanger na vlastní pěst s umanutostí šílence polovinu svého života.
Akční děj a rafinované postupné odhalování zločinu jsou dalšími devizami Larssonova románu a dělají z příběhu opravdu silnou detektivku. Salanderové a Blomkvistovi jde o život a přitom nevědí, odkud nebezpečí hrozí. Stejně poutavě jako střelba a honička na motorce však působí i zdánlivě klidné vyhledávání v archivech a rodinných albech, brilantní dedukce dvojice vyšetřovatelů, vzrušující hledání svědků dávné události a to vše vede k rozplétání neuvěřitelného a krutého příběhu s překvapivou pointou.
I když odhalené zločiny jsou více než závažné a kruté, páchané podle jakéhosi podivného a zvráceného schématu odvozeného ze starozákonních apokryfů, Larssonův román není primárně postaven na pouhé mystice, tajemství a prázdných symbolech, jak to u mnoha knih podobného zaměření bývá. Je to kniha s mnoha přesahy, zamýšlí se nad propojením politiky a byznysu, novinářskou etikou a různými formami zneužití moci.
V době, kdy píšu tento text, právě vychází druhý díl trilogie nazvaný Dívka, která si hrála s ohněm...
Jiří Hájíček (1967) žije v Českých Budějovicích. Píše prózy z prostředí vesnice a malého města. Doposud vydal tři povídkové knihy a tři romány. Poslední z nich, román Selský baroko, získal cenu Magnezia Litera za nejlepší prózu roku 2005. www.hajicek.info
