Novinky CZ, 15. 9. 2009, Tereza Radváková,
Nakladatelství Host letos vydalo druhou část z trilogie Milénium švédského novináře a spisovatele Stiega Larssona. Detektivní román Dívka, která si hrála s ohněm navazuje na knihu Muži, kteří nenávidí ženy. Autor v něm sleduje osudy známých hrdinů a odkrývá jejich dávnou minulost.
Hlavní postavou je tentokrát Lisbeth Salanderová, dívka s nekonvenčním vystupováním i názory. Autor zdůrazňuje kontrast mezi jejím společenským zařazením a velkým talentem. Právě tento kontrast považuji za poněkud přehnaný. Lisbeth se v průběhu děje stává téměř „superženou" - bez jakéhokoli vzdělání disponuje vědomostmi hodnými renomovaného vědce a bez potíží řeší problémy, s nimiž si nikdo neví rady.
Příběh má rychlý spád
S postavou dvanáctiletého dítěte přepere profesionálního boxera. Díky událostem, vylíčeným v předchozí knize, disponuje neomezenými prostředky, které se však nerozmýšlí rozdávat potřebnějším. Když ji proto později policie stíhá jako podezřelou z vraždy, několik osobností stále věří v její nevinu. Salanderová má zkrátka pouze nepřátele, nebo přátele na život a na smrt.
Oceňuji spisovatelovu snahu vsugerovat čtenáři, že i ze zhoubného prostředí může vzejít perla. Larsson však popírá Zolovy principy determinace natolik tvrdošíjně, že to místy působí nereálně. Zaměřuje se navíc pouze na Salanderovou, ostatní postavy vyznívají ploše a nezajímavě. Nicméně nutno říci, že její příběh má rychlý spád a naplňuje jej velké množství nečekaných zvratů - události na dalších stránkách tak vždy znamenají překvapení.
Osobitý pohled na společnost
Román lze označit jako klasickou detektivku, ale tyto „klasické" postupy skandinávské literatury Larsson v mnohém obohacuje. Přidává osobitý pohled na současnou společnost.
