Mladá fronta DNES | 23.1.2012 | Rubrika: Kultura | Strana: 8 | Autor: Klára Kubíčková | Téma: Nakladatelství Host
Dům s matracemi
Paulus Hochgatterer Host, 256 stran, cena 299, překlad Tomáš Dimter.
Když člověk občas zahlédl seriál Vraždy v Midsomeru, říkal si, že je s podivem, že v té vesnici proslulé mrtvolami ještě vůbec zbyl nějaký obyvatel. Podobné myšlenky mohou čtenáře napadnout i v případě druhého románu rakouského spisovatele Paula Hochgatterera a „jeho“ města Furth.
Před dvěma lety vydalo nakladatelství Host jeho román Sladkost života, v němž byl o Vánocích ve Furthu brutálně zavražděn muž a jediný, kdo mohl podat svědectví, byla holčička, která však od vraždy neřekla ani slovo. Právě teď vychází v Hostu další Hochgattererův titul Dům s matracemi. Opět se odehrává ve Furthu, tentokrát o Velikonocích, obětí je mladý muž, který spadl z lešení. A několik zmlácených dětí, o jejichž utrpení vypovídají jen podlitiny na zádech, ony mlčí.
Dva staří známí ze Sladkosti života, psychiatr Horn a komisař Kovacz, se opět, každý podle svého založení, noří do násilného a temného světa brutálních zločinů. Je to pořád důvěrně známý Hochgatterer: vyšetřování případu je pro něho jen záminkou, aby mohl ukázat osamělé a tragické životy, nad nimiž neustále visí opar pochybností, znepokojení, výčitek a smutku.
Smích? Ten ve Furthu nezaslechnete, občas se snad někde mihne náznak úsměvu, ale i za ten jako by se jeho původce styděl. Nečekejte vyšetřování, které ubíhá v tempu, ani jakákoli spisovatelská detektivní vodítka, která by vás přivedla na něčí stopu. Jde zkrátka o záznam výseku ze života psychiatra, učitelky, komisaře a několika dětí.
Morální výzva
Fakt, že zrovna tou dobou dospělí něco vyšetřují a děti trpí, je stejně podstatný, jako to, že ráno snídají vejce naměkko nebo mají nemocnou kočku. Jako se ve skutečném životě člověk snaží zaplašit znepokojení rutinou, řádem a rituály, tak i Hochgattererovi hrdinové prostě normálně žijí.
Autor nijak nezdůrazňuje jen ty okolnosti, které souvisí s vyšetřováním. Jeho hrdinové díky tomu vlastně ani hrdiny nejsou, jen obyčejnými lidmi. Detektivka je jeho Dům s matracemi jen naoko. Ve skutečnosti jde o morální apel, kterým se ptá čtenáře: Vy bijete svoje děti? A jak to sami sobě ospravedlňujete, když to ospravedlnit nelze?
Je to temné čtení, podivně depresivní, jako by ta kniha místy se čtenářem bojovala a vědomě nabízela argumenty, proč ji odložit. Nejde to. Musíte dočíst. Jen nečekejte žádnou klasickou detektivkovou katarzi.
***
Recenze: kniha 70 %
Foto popis|
Depresivní thriller, od nějž se nedá odtrhnout
