Lidové noviny | 17.12.2011 | Rubrika: Orientace/Kniha roku | Strana: 26 | Autor: DANIEL PODHRADSKÝ
Autobiografie komparatisty George Steinera nabízí odkaz, jehož jedna strana může vydat za tisíce jiných.
Světy, které již nejsou. Světy, které snad vůbec nikdy nebyly. Terén, ve kterém se vrší neexistující reálie spolu s kouzly slov. Hájemství fantazie. To všechno – a ještě mnohem víc – je prostor jazyka. Prostor, kde platí jediná pravidla: pravidla slov a syntaxe. Prostor, do něhož se George Steiner ponořil ve svých Erratech – knize, jejíž útlost je jakoby tvořena plátky jemně vytepaného drahého kovu, který se překrývá ve vrstvách ne snadno odhalitelných, tu tvořících zářící masu, jinde slupku několika vrstev atomů kryjících zdánlivé prázdno.
Steinerův svět je svět plný nádhery, melancholie a herojského sentimentu. Je to svět Shakespearův, Racinův, svět řečtiny, latiny, moderní francouzštiny, Proustův a Vergiliův svět, svět nejjedovatějších intelektů Evropy, sepjatých slovy přes dálavy věků. Svět evropské kultury, ohromujícího kolosu, který se setrvačností stále otáčí, již na hliněných nohou, stále však dokončuje pohyb. Svět, který však zemřel milionnásobnou smrtí, a to v duši každého Evropana, po kterém zbývá vzpomínka jako na Proustovy madeleine a příchuť čaje.
Pevná vrstva ryzího kovu myšlení v Steinerově literární autobiografii zabírá necelých 170 stran. Klasický filolog, komparatista se hermeticky pohybuje stále ve slovu a slovech. Ve výkladech rabínů s nonšalancí předává ohromný kolos myšlenek. Ano, v této drobné knížce je odkaz, jehož jedna strana může vydat na roky univerzitního psavectví intelektuálova, kapitola uživí katedru. Myšlenky kladené ve slovech jakoby mimochodem přinášejí údiv přesahu, Heidegger v prostotě hermetického heretika, dekonstrukce jako vzpoura proti paternalitě slova. Myšlenky, které je radost domyslet.
Slovem je tu glosován také svět hudby jako souputník světu slova v písni či jako dávný nepřítel světu slova, vzpírající se označování a pojmenování. Hudební nástroje jsou tu dělené na ty ozvučené dechem – duchem života a na nástroje ozvučené bez dechu duchem smrti, protože jsou vyrobené ze střev a šlach mrtvých tvorů. Toť další steinerovská interpretace, další vhled na všednost géniem, který ji povznáší na nevšední událost. A pak je tu píseň, která v sobě nese hudbu, ten jazyk přede slovy a posléze slova samotná: „Píseň nám ukazuje cestu domů, kde jsme nikdy předtím nebyli.“
Steinerovým hájemstvím je svět židovství, jeho židovství je snad i určující pozicí, ze které vyvěrá ona fascinace slovem. To proniká celou knížkou jako luxus lidstva, jako dar, kterým byl židovský národ oblažen – darem jednoho jediného Boha, Boha a jeho Slova.
Veškerou krutost, kterou tento svět na židovství uvrhl, vnímá Steiner s neuvěřitelným nadhledem, noblesou. Hrůzu šoa glosuje slovy nesmírného smíření: Osvětim, jakkoli se vzpírá lidskému rozumu a představivosti, jakkoli nesnesitelná musí být vzpomínka na ni, je v porovnání s Úmluvou, s Božím ujištěním Jeho štvaného lidu, pomíjivá.
Steiner, velikán nám dosud téměř neznámý. Steiner, velmistr slova, velký glosátor slova, které si troufnu glosovat těmito slovy – nutno číst, nutno promýšlet, nutno snít. Pak nezbyde než se z knihy radovat.
***
5.–6. MÍSTO
Errata.
Prozkoumaný život
George Steiner
Překlad Lucie Chlumská
a Ondřej Hanus, vydal Host,
Brno 2011, 188 stran.
Pro knihu hlasovali Bohumila Grögerová, Lenka Jungmannová, Jaroslav Med, Jiří Opelík, Jiří Padevět a Daniel Podhradský.
Foto popis| George Steiner ve svém světě (portrét z roku 1977)
Foto autor| FOTO PROFIMEDIA
Steinerův ztracený svět i prozkoumaný život
