Konec konců 2/2008, KAREL NEČAS
Když Pavel Řezníček, znám jako sarkastický a neutišitelnou imaginací hnaný surrealista, vydal v roce 1991 román Hvězdy kvelbu, překvapil mnohé laskavým humorem. Usídlen již
v pražské diaspoře, nechal ve vzpomínkové knize na mládí čtenáře nahlédnout do sedmi šťastných let života v pronajatém krámku, spojených s tzv. Brněnskou bohémou. Kniha tehdy potěšila nejen spoustu přímých aktérů, kteří v knize rozšifrovali svá jména, ale i ty, kteří v požehnaných šedesátých letech sledovali věcí těchto, byť zpoza rohu. Letošní druhé vydání má ambici potěšit všechny, kteří k Brnu oné doby a mnohým zmíněným mají vztah. V knize defilují postavy, které po letech vešli v širší známost. Například dramatik a spisovatel
Arnošt Goldflam, básník Jiří Veselský, muzikolog Miloš Štědroň a mnozí další.
Řezníčkovo Brno je Brnem básníků Nikolajčika a Strádala (Mikuláška a Skácela), stejně jako proslulého brněnského chocharda Juc. Tížka. K jedinému cíli jsou v něm sladěny umakartové prostory pivního bufetu Koruna i noblesní mramorové stolky kavárny Bellevue. Tím cílem
je poetika. V Řezníčkově kvelbu, v části Brna obývané převážně romskou komunitou, poznáme také Romy ještě v dobách, kdy nebyli otázkou. Smutnou a dojemnou skutečností je, že v původní dedikaci byli uvedeni čtyři, kteří odešli k většině. Nyní je jich třináct.
Pavel Řezníček, Hvězdy kvelbu, druhé vydání, Host 2007
