Boleslavský deník | 21.8.2008 | rubrika: Kultura | strana: 14 | autor: JANA PODSKALSKÁ
Praha/ Jako velké kino - tak vidí život Ivana Passera jeho kolega a přítel
Miloš Forman. A nejen on. Dramatický příběh autora slavného Intimního
osvětlení, Cutterovy cesty či Nomáda nabízí publikace Jiřího Voráče, s níž
autor čekal k letošním Passerovým 75. narozeninám.
Kniha Ivan Passer - Filmový vypravěč rozmanitostí (vydal Host, Brno 2008) budí pozornost hlavně svou
komplexností a pečlivým přístupem. Autor jí věnoval velký časový prostor,
absolvoval setkání s Passerovými bývalými i současnými kolegy, přáteli i rodinou,
prostudoval množství filmových pramenů a periodik. Díky tomu máme před sebou
mimořádně zajímavý pohled na jednoho z nejoriginálnějších tvůrců české nové
vlny 60. let, jehož tvorbu sice přerušila srpnová okupace, nicméně ji
nezastavila. Voráčova kniha je přehledně členěna do tří částí. V první se
věnuje režisérovu dílu (v daném kulturním a společenském kontextu), druhou
tvoří rozhovor se samotným Passerem, třetí zahrnuje kromě vyčerpávající
filmografie i postřehy tří různých lidí (Passerovy sestry Evy Límanové,
režiséra Vojtěcha Jasného a scenáristy a dramatika Davida Scotta Miltona). Tak
před námi postupně vyvstává mnohovrstevnatý obraz umělce se všemi dramatickými
momenty, jež život i tvorbu Ivana Passera provázejí. Od dětského lítání po lese
s pistolí z druhé světové války, přes několikanásobná vyloučení ze škol,
nesnadné začátky za kamerou komplikované socialistickými cenzurami a nový start
v amerických podmínkách, až po triumfující uznání na světových festivalech,
obdiv kritiky a úctu studentů, jimž dnes režisér přednáší. Především jej ale
poznáváme jako člověka s vytříbeným smyslem pro svobodu a spravedlnost (na
české poměry až udivujícím). O tom svědčí mj. historka o spolužákovi, jehož se
Passer zastal kvůli nespravedlivému vyhazovu ze školy, přestože byl poté sám
označen za „třídního nepřítele" a vyloučen: „Pamatuji si to velice přesně - byl
leden, padal sníh a já šel sám tím sněhem od školy a cítil jsem v zádech okna
plná bledých tváří..."
Voráčova kniha zaslouží uznání - nejen kvůli ucelenosti a péči, jakou věnoval
zdánlivě nepodstatným kapitolám (např. reprodukce plakátů k filmům a řada dosud
nepublikovaných fotografií - mj. z rodinného alba Passerovy ženy, anglické
novinářky Anny). Ale i kvůli autorské rozvážnosti, s níž přistoupil ke zpracování
nabytých informací. Mnohá fakta o režisérovi i době podává prostřednictvím
milých historek. Ať je to Passerova první asistence u filmu, již zvládl díky
živé slepici, kterou doručil na přání režiséra jako první na plac („zachránila
mě náhoda. Od té doby vím, že každý můj film je vlastně náhoda"), cvičený
kocour pro film Vojtěcha Jasného, u kterého to Passer definitivně „prohrál"
poté, comuvynadal kvůli snězené svíčkové, nebo vzpomínka na Vangelise
komponujícího zcela bez šatů u kláves... Ivan Passer si nemohl přát lepšího
životopisce - Voráčova kniha je čtivá, poučná i zábavná. A ještě něco - je
skvělou ukázkou toho, jak by měla vypadat dobrá invenční biografie.
Foto popis|
Region| Střední Čechy
Publikováno| Boleslavský deník; Kultura; 14
Publikováno| Benešovský deník; Kultura; 14
Publikováno| Kladenský deník; Kultura; 14
Publikováno| Berounský deník; Kultura; 14
Publikováno| Kolínský deník; Kultura; 14
Publikováno| Kutnohorský deník; Kultura; 14
Publikováno| Mělnický deník; Kultura; 14
Publikováno| Nymburský deník; Kultura; 14
Publikováno| Příbramský deník; Kultura; 14
Publikováno| Rakovnický deník; Kultura; 14
