Současný americký spisovatel, herec a novinář George Blecher se v povídkovém souboru Jsou i jiní lidé inspiruje osudy běžných Američanů. Autor se soustřeďuje na komorní lidská dramata naplněná drobnými kolizemi, ubíjejícím všednodenním stereotypem a všudypřítomným pocitem osamění.
V centru jeho zájmu stojí středostavovsky situovaná rodina, jejíž členové řeší úplně jiné problémy než jejich české protějšky. Na rozdíl od našich lékařů, kteří hromadně podávají výpovědi a hrozí odchodem do zahraničí, si jejich úspěšnější newyorští kolegové stýskají nad tím, že bydlí v čím dál luxusnějších apartmánech, a ztrácejí tak kontakt s životodárným prouděním pouličních davů. Zatímco otcové si v Blecherových prózách sypou popel na hlavu za to, že nedostáli své rodičovské roli, jejich neklidné dcery se bouří proti establishmentu předchozích generací a z trucu namísto studia cestují kolem světa.
Blecher je vším jiným než nezaujatým ironickým komentátorem, který zpovzdálí pozoruje hemžení postav na scéně. Autor doslova a do písmene žije a dýchá příběhy svých povídkových protagonistů. Není schopen ani ochoten si zachovat ironický odstup. Prožívá naplno traumata tlustých holčiček, které upadnou při bruslení, a urostlých svalovců, kteří si v potu tváře vydělávají na skývu chleba. Rád se pitvá v niterných stavech a drobných emocionálních bouřích, drancujících duše jeho postav.
Nechybí ani reflexe vlastních hereckých zkušeností, která je apoteózou v Americe stále velice populární Strasbergovy metody, založené na psychoanalytickém rozboru motivací postav. Blecher se nestydí za to, že na scéně naplno prožívá šumění travičky, ani za to, že se vžívá do ztvárňované role. Většina jeho českých hereckých kolegů, odkojených výdobytky divadelních reforem, by si asi při četbě povídky „Štěstí: Život podle Čechova“, jen nechápavě poklepala na hlavu.
Spisovatel se rád a možná až příliš často zamýšlí nad životem, pronáší hlubokomyslné, občas zbytečně zobecňující komentáře o tvorbě, morálce a hodnotách americké společnosti. Nezapře v sobě dlouholetou praxi univerzitního profesora, který má vždycky své za a), za b) a za c). Pečlivě promýšlí strukturu svých textů. V žádném případě nedopustí, aby v jeho vycizelovaných prózách převážil chaos, iracionalita, svévolně hravá nálada, která dnes v současné americké literatuře vládne. Občas sice zabloudí do hájemství, o kterých se ve slušné společnosti nemluví, ovšem činí tak osvícensky rozumářským jazykem mannovského humanistického intelektuála Serena Zeitbloma.
Blecher předestírá před čtenáře celou řádku tváří současné Ameriky. Nechybí ani ozvláštňující pohled očima člověka zvenčí. Ghanský spisovatel, který tráví příjemné chvíle na autorské stáži v USA, Ameriku zároveň nenávidí i miluje. Děsí se amerického egalitářství a neúcty k tradicím, zároveň se vyžívá v nejrozbředlejším americkém kýči a pěje ódy na kalifornskou krajinu, jež mu připomíná kypré tělo luxusní blondýny. V další ze svých povídek autor umným způsobem splétá příběhy členů ukázkové newyorské rodiny s reflexí indických božstev suplujících roli jungovských archetypálních psychologických komplexů, jež bez našeho vědomí hýbou životními osudy.
Nejpřesvědčivěji působí ty texty, v nichž tvůrce nevystrkuje ukazováček mravokárce a sofistikovaného estéta, pohrdajícího masovým uměním, a svěří vyprávění postavě z okraje společnosti a dopřeje jí, aby před námi zatančila svůj osudový rituální tanec. To se nejlépe zdařilo ve variaci na biblické téma „Ó Wendy! Ó Amy!“ Zde si roli starozákonního Kaina vystřihne zamindrákovaná dcera korejských přistěhovalců, kterou nenávist k vlastní sestře dožene až k vraždě. Ostudu autorovi nedělá ani povídka o přestárlém komikovi, který si v reality show volí mezi třemi mladičkými kráskami svou partnerku; zde je v ideálním poměru vyvážena tragikomická rovina se zvláštní neopakovatelnou atmosférou melancholické slavnosti. Harmonickou kompozicí a přesným frázováním se může pochlubit i příběh polepšeného drogového dealera a fotografa pornografických snímků, který vzpomíná na svůj největší „tvůrčí“ úspěch v podobě éterické kříženkyně Twiggy a E.T. mimozemšťana.
Problematičtěji působí autobiograficky laděné texty, ve kterých Blecher znovuprožívá své výchovné neúspěchy. Autor se zde příliš zaobírá sám sebou. Jeho texty pak snadno ztrácejí na hravosti a jsou přesycené těžkopádným moralizováním. Blecher si v jedné ze svých povídek příznačně stěžuje na to, že americké děti zabíjejí čas sledováním televizních seriálů, pak se však vytasí s dialogem otce a dcery jakoby opsaným z těch nejbanálnějších televizních soap oper.
Kromě kritiky politické situace, vládní administrativy a často přetřásaného sporu mezi kreacionismem a tvůrčím záměrem, o kterých autor cudně pomlčí, se zde dozvíme o všem podstatném, co hýbe současnou Amerikou. Blecher podává svému čtenáři konzervativnější, tradičněji načrtnutý obrázek života ve Státech, než je ten, na který jsme zvyklí od jeho slavnějších postmoderních současníků. Není to žádná karikatura a mnohem více se to blíží skutečné realitě.
