Jak ulovit Snárka po česku

Deník 29. 1. 2009 | rubrika: Kultura | strana: 22 | autor: Olga Stehlíková

 
            Lewis Carroll je překladatelský oříšek. Cokoli, co tento pán napsal, se stalo výzvou pro všechny, kdo by se snad na chvíli domnívali, že zvládnou přebásnit nejen nepřeložitelné novotvary a složeniny, ale zejména v nich ukrytá poselství alegorických básní. Tak je známe z nejslavnějších knih Charlese Lutwidge Dodgsona (1832–1898), anglického spisovatele, matematika, logika a také známého fotografa (některé jeho snímky si můžete poprvé prohlédnout na výstavě Fotografis v paláci Kinských). K těm patří Alenka v říši divů a Alenka za zrcadlem, v níž najdeme i proslulou báseň Jabberwocky neboli Žvahlav (překlad Jaroslav Císař) čili Tlachapoud (Aloys a Hana Skoumalovi), Taradúr (Juraj a Viera Vojtekovcovi) nebo nejnověji Hromoplk (V. Z. J. Pinkava 2000, v přítomném svazku).

Českému čtenáři je nyní poprvé zpřístupněn další Carrollův alegorický text, jinde ve světě už desetiletí obdivované The Hunting of the Snark, které ve fantaskních zamlžených obrazech podává dobrodružství skupinky různorodých neschopů, již se spolu s bobrem vydají na lov tajemného Snarka, jež může být životním štěstím i tragédií k uzoufání (to když se ukáže, že Snark je vlastně Boojum, zde Boťouch).

První převod „rýmovaného minieposu“ s rytmem pro češtinu dosti komplikovaným vznikl z Pinkavova pera už r. 2005, z něj vycházel výtvarný doprovod Adolfa Borna a nyní můžeme číst s titulem Lovení Snárka pokus druhý. Vychází v synoptickém vydání v nakladatelství Host, opatřen nezaměnitelnými bornovskými pastely a básní Hromoplk navíc. Posuďte sami, jak se odvážnému Václavu Pinkavovi podařilo provokující Agonii v osmi záchvatech, jak zní podtitul knihy z roku 1876, zvládnout.