Palčivé otázky v životech předků

Tvar | 4.9.2008 | rubrika: Recenze | strana: 20 | autor: Jan Randák

Martin Pollack: Mrtvý v bunkru.
Zpráva o mém otci Přeložil Petr Štědroň Host, Brno 2007 Pátrání po vlastních kořenech může mnoho z nás ztotožnit s archivním vyhledáváním předků a následným vypracováním rodokmenu - s věcí v konečném výsledku zajímavou, nicméně spojenou se spíše monotónnější činností v badatelnách nad zaprášenými matrikami. Zajímavé je však sledování rodinných osudů v neuralgických dobách, kterých je „věk extrémů", tedy krátké  20. století, skutečně plné. Proč tomu tak je, napoví každá učebnice dějepisu věnovaná této době - první i druhá světová válka, soupeření dvou světů ve válce studené, dekolonizace Afriky i Asie atd. Učebnicové děje se ovšem netýkají pouze několika politiků a diplomatů. Zřetelně zasáhly i „obyčejné lidi". V českém prostředí by tudíž mohla zaznít v mnoha rodinách otázka po společenské a politické angažovanosti rodičů a příbuzných v čase komunistického režimu. Je však k takovým dotazům obecná vůle? Možná i ano, nicméně dokladů příliš nemáme. Jak ovšem může vypadat tázání a pátrání v případě hledaného nacistického zločince, o tom pojednává zajímavá kniha rakouského publicisty Martina Pollacka, který se rozhodl několik desítek let po smrti svého biologického otce přijít na to, kým byl a co v době druhé světové války v uniformě vysokého důstojníka SS dělal.
Na jaře 1947 byl nalezen v nepoužívaném vojenském bunkru v Brennerském průsmyku na italsko-rakouské hranici neznámý muž. Mrtvý měl na svém těle několik střelných ran, v obličeji staré jizvy, na levém předloktí tetování. U sebe měl falešné doklady. Pátrání italských orgánů po jeho identitě však bylo úspěšné. Oním mrtvým byl Gerhard Bast - otec autora předkládané knihy a zmiňovaný hledaný nacista. Tento budoucí „mrtvý v bunkru" se narodil roku 1911 v Gottschee v Kraňsku, tedy na území, jež patřilo původně k habsburské monarchii, po jejím rozpadu však připadlo Slovinsku, potažmo meziválečnému Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Podobně jako na mnoha místech jazykového rozhraní i zde byl každodenní život po celá desetiletí trvání monarchie i v následujících meziválečných dobách poznamenán stýkáním a potýkáním slovanského obyvatelstva s německojazyčným. Mladý Bast, pocházející z německé rodiny s nacionálně vyhroceným smýšlením, nemohl být ušetřen debat o národnostní otázce a myšlenek na německé sjednocení.
V mládí vystudoval po otcově vzoru práva, během studijních let se však spíše než učivu věnoval aktivitám v buršáckých spolcích, v nichž adekvátním způsobem tužil ducha a především tělo. Se svými vyhrocenými názory našel později cestu do NSDAP i do SS. Po anšlusu Rakouska se stal v Linci velitelem místního gestapa. Činný ovšem nebyl pouze v zázemí, v roce 1942 ho nalezneme v čele jednoho z mnoha zvláštních komand, která v závěsu za postupujícím wehrmachtem „čistila" obsazená území Sovětského svazu. Později byl v podobné roli nasazen na Slovensku. Z dočasně oceňovaných a respektovaných osob se ovšem po válce stali hledaní váleční zločinci. Podobně tomu bylo i v Bastově případě, jenž se skrýval a žil pod falešnou identitou. Jeho poválečným cílem se stal útěk pravděpodobně přes Řím do zámoří. K realizaci svého plánu se však nedostal. Byl zastřelen a oloupen najatým převaděčem na italsko-rakouském pomezí.
Martin Pollack byl se svým biologickým otcem ve zvláštním poměru. Jeho matka byla provdána za malíře Hanse Pollacka, ovšem ještě v průběhu tohoto vztahu přivedla na svět Martina, potomka jiného muže - Basta. S Pollackem se dala posléze rozvést a vdala se právě za velitele lineckého gestapa. Ovšem válka ovlivnila mnohé osudy: „A když tam tak v poválečném zmatku stála coby vdova hledaného válečného zločince, vzal si ji zase zpátky, spolu s dítětem, jež nebylo jeho." Martin Pollack se tudíž vydal po stopách muže, který byl sice jeho biologickým otcem, nicméně v jeho životě nezanechal žádnou rodičovskou stopu, spíše mnoho pozdějších otázek.
Pollackovo hledání bylo nepříjemné. Jeho výsledkem je však nevšední četba. Pomyslně tváří v tvář svému otci, tedy alespoň zprávám a informacím z archivních materiálů a výpovědím svědků, vytváří obraz svého přímého předka. Na jedné straně stojí usměvavý muž z fotografií či sympatický a odpovědný člověk z líčení Bastových rodičů - Pollackových prarodičů. Na straně druhé autor poznával velitele zvláštních komand popravujících východoevropské a slovenské Židy či partyzány. Pollack ovšem nalezl v Bastově líčení šťastnou pozici, nesnaží se ho idealizovat coby svého předka. Jeho aktivity zkoumá v zrcadle známých faktů a dokladů o německých činech na východní frontě. Zároveň však otce nijak apriorně neodsuzuje a jeho kariéru vkládá do dobových společensko-politických souvislostí. Pátrá po jeho stopách, i když mnohá zjištění byla jistě nemilá a bolestivá. V jeho textu se tak stále opakuje mnoho nepříjemných otázek - jak aktivní byl Bast? Jak se podílel na likvidaci bezbranných civilistů - mužů, žen i dětí? Mohl odmítnout? Kde se v něm vzala ochota být součástí vraždícího systému Třetí říše? A jak se k jeho aktivitě stavělo jeho rodinné prostředí - především jeho rodiče? Mohli vlastně po válce změnit svůj německý nacionalismus a antisemitismus?
Pollack často zůstává pouze u takových otázek, aniž by měl zřejmou ambici na ně jednoznačně odpovědět. Ostatně pro odpovědi neměl ani dostatek materiálu. Každopádně už sama skutečnost, že podobné dotazy byly nastoleny, představuje svého druhu pozitivní výsledek pátrání. V mnoha německých i rakouských rodinách totiž ani nezazněly. Pollack je ovšem položil otevřeně, dal je svým čtenářům volně k dispozici. Autorovo líčení osudů vlastního otce se netýká jen života jednoho člověka, ale i našeho vztahu k stále ještě živé minulosti. Z jeho knihy díky tomu zaznívá jasné poselství - minulost nemůže být pouze pomalu zapomínaným mrtvým časem, idealizující vzpomínky je třeba konfrontovat se známými a dohledatelnými fakty.
Kniha Mrtvý v bunkru skutečně naplňuje svůj podtitul, je zprávou o jednom konkrétním otci, který se pro dějiny zachoval na stránkách archivních dokumentů. Vystoupil tedy z ošidné paměti svých blízkých a známých. Práce ovšem není vyloženě historickým textem, anotace knihy hovoří vhodně o dokumentárním románu. V jeho průběhu se mísí řeč dokumentů s autorovým subjektivním přemýšlením. Průběžně se střídají časové roviny děje, jednou se ocitáme s Bastem na zasněžených vrcholcích Alp či na východní frontě, jindy jsme s Pollackem na jeho cestě Slovenskem či u onoho bunkru na rakousko-italské hranici, kde byl Bast nalezen. Vše je napsáno srozumitelným a čtivým jazykem. Pisatel přehnaně nefabuluje - kde našel autor v pramenech či vzpomínkách bílá místa, tam je nachází i čtenář.
I proto se hledají na této knize nedostatky jen těžko. Čtenář má před sebou zajímavou a napínavou biografii válečného zločince z pera vlastního syna, která ovšem nezůstává u přiblížení konkrétního života, ale svými otazníky přesahuje i do současné širší společnosti. Lze si jen přát, aby předkládaný počin oslovil i české prostředí, které si s vyrovnáním se s vlastní minulostí někdy neví příliš rady. Pollackův text má potenciál přimět k zamyšlení a narušit mlčení nejen ve vlastním rodinném kruhu...