Coufalová, Iveta, Dějiny a současnost
S loňskými Vánocemi doputoval i k nám „světový bestseller" švédského autora Stiega Larssona (1954–2004) Muži, kteří nenávidí ženy (přeložila Azita Haidarová, Host, brno 2008). Zařadit knihu jednoho literárního žánru je poněkud ošemetné. Thriller? (Sociální) detektivka? Román ze současnosti? Oddechové, téměř až spotřební čtení? Ano, všechny tyto prvky se v Larssonově knize setkávají. A přesto je tam i něco víc. Obraz moderního světa, který je prošpikován nejneuvěřitelnějšími vymoženostmi a modernostmi jako nikdy předtím (tento aspekt v příběhu personifikuje samorostlá hackerka Lisbeth Salanderová), a přesto až příliš spojen s minulostí – ať už tou nacistickou, což možná čtenáře neznalého podrobnějších švédských reálií překvapí, či tou, která se týká rozvoje švédského průmyslu především po druhé světové a švédského sociálního státu, anebo s těmi nejsoukromějšími historiemi jednotlivců. A pak také jakýsi apel na vydavatelskou etiku obsažený v prvotní zápletce – hlavní hrdina Mikael Blomkvist, novinář a vydavatel nezávislého periodika Milénium (něco na způsob českého Respektu), je odsouzen za pomluvu průmyslového magnáta, kterou vypustil ve svém článku, na tři měsíce do vězení. Nijak neprotestuje a trest přijme. Jak by to asi dopadlo v českých zemích? I proto – kromě toho že vás četba dozajista pohltí – stojí Larssonova první kniha z trilogie Milénium za přečtení
