Veronika Matějičná, 17.5. 2007, kult.cz
V březnu spatřila světlo světa poslední básnická sbírka Jiřího Rulfa s názvem Navštěvovat želvu která obsahuje verše z let 2003-2006. Ohlasů na její vydání se autor bohužel nedočkal - zemřel 12. dubna 2007 ve věku šedesáti let.
Pro autora je typický volný verš i forma, a nejinak je v tomu i ve sbírce poslední. Útlá kniha je tematicky rozdělena do čtyř statí. Jedna z kapitol je věnována úvahám o symbolice želv a jejich uctívání prastarými národy. Rulf se těmito náměty nechává inspirovat a zároveň prostřednictvím „želvích metafor" dává prostor vlastním úvahám a myšlenkám. V mnoha básních najdeme (jen jako by mimochodem) odkazy na díla soudobých i starších tvůrců poezie, které dotváří pozadí Rulfovy tvorby a jeho zázemí. Jiřího Rulfa však jako by nejvíce zajímal čas. Ten se jako rozpínavý host zabydlí snad v každé básni a v duchu Mementa mori vytváří atmosféru celé sbírky.Výbor Navštěvovat želvu je protkán zamyšleními nad životem, smrtí, stářím, vírou; autor zde bilancuje nejen ve vztahu k sobě samému, ale takřka k celému světu. Básně však nejsou depresivní nebo podobně temně laděné; spíše je z nich cítit smíření, skepse, deziluze, ale i pokora a životní poznání. Vnímání boha v jakési lidské podobě, bezradného (Boží oko). Rulf si uvědomuje omyly lidstva i jedince, uvědomuje si a vstřebává celosvětové občanské problémy, násilí, vytrácení humanity (Zatoulané město). Formou veršů upozorňuje, ale dále už jen smutně krčí rameny.
