Nikoleta Zdražilová, www.detiaknihy.cz
Velmi zajímavou a pozoruhodnou knížku vydalo na konci loňského roku brněnské nakladatelství Host. Jde o titul Povídání pro děti od švýcarského spisovatele Petra Bichsela, který nebyl původně psán pro děti, i když název by tomu nasvědčoval. Ale přesto je pro děti skvělým čtením.
O čem je kniha
V sedmi krátkých povídkách Bichsel vypráví o podivínech, povětšinou starých mužích, žijících izolovaně od světa a posedlých nějakou obsesivní myšlenkou nebo nápadem. Jeden z nich vytvoří nový jazyk, ale ztratí schopnost se dorozumět s ostatními. Další umí zpaměti všechny jízdní řády, ale nikdy necestuje. Muž, který nechce už vědět vůbec nic, sedí zavřený v pokoji potmě, aby se k němu nemohly dostat žádné informace, ale všechno jeho snažení skončí tím, že se nakonec naučí ještě čínsky. V povídce „Vynálezce“ jeden starý pán vynalézá jen to, co už vynalezeno bylo. Vezme papír a napíše na něho „auto“, a pak vynalezne auto. Vezme papír a napíše „lednička“, a vynalezne ledničku. A nakonec roztrhá svoje výpočty se slovy „To už existuje!“
Bichselovy postavy oslovují děti svým vzdorem, přáním zpochybnit nějakou všeobecně známou pravdu a ověřit si ji celou znovu. Schopnost postavit určité tvrzení na hlavu je příznakem kreativity a je blízká dětskému uvažování. A tvrdohlavá důslednost, s níž Bichselovy muži jdou za svými nápady, dokonale nahrává dětskému cítění pro absurdno. U mých dětí tak jednoznačně největší úspěch sklidila povídka Zachar nechává pozdravovat. Po jejím přečtení si vyžádaly i opakování a pak jsem ještě zaslechla, jak má nejstarší dcera ji předčítá svým mladším sourozencům.
Ilustrace Fera Liptáka a grafická úprava knížky se sice nedají nazvat „dětskými“, ale děti to v žádném případě neodradí. Koneckonců, děti se nemusejí omezovat dietou z pastelových barev a roztomilých obrázků a jenom jim prospěje, když budou mít možnost poznat i něco jiného. Liptákův šašek z titulní strany mé děti dokonce uchvátil, protože přesně odpovídá obrazu, který vytvořil slovy autor. Jde o šaška jménem Honzíček z povídky Amerika není, který měl tak děsivý smích, že naháněl lidem strach.„Neexistovalo nic strašidelnějšího, než Honzíčkův smích.“ „Honzíčku, směj se,“ rozkázal král, a Honzíček se smál, smál se dvakrát děsivěji, než včera.“
Dalším pádným důvodem, proč seznámit děti s tímto textem, je úspornost jazyka a stylová dokonalost Bichselova vyprávění.
Moje dcera vzala knížku s sebou do školy, aby ji ukázala spolužákům – co víc by se na pochvalu knihy dalo říct?
