Tvar | 4. 11. 2010 | strana: 21 | autor: Martin Skýpala
Zbyněk Fišer: Překlad jako kreativní proces. Host, Brno 2009
V ediční řadě Studium vydalo nakladatelství Host odbornou práci, jejíž těžiště leží v představení metody funkcionalistického překládání v kontrastu k teoriím jiným, např. teorii ekvivalence. Samotná Fišerova kniha by stála za odbornou studii a bezpochyby nalezne své publikum mezi translatology, překladateli, pedagogy i studenty překladatelství, a to především díky tomu, že autor nerezignuje na uvádění příkladů a neopomněl se zaobírat ani různými pedagogickými postupy, které jsou inspirovány především technikami výuky tvůrčího psaní.
Fišer ve své knize akcentuje úlohu překladatele jakožto experta, znalce, který v kontextu zadání (zakázky) stanovuje účel překladu (skopos) a následně vytváří, samozřejmě se znalostí originálu a s různou mírou kreativní spoluúčasti, samotný překlad. Zajímavé je, že tolik zdůrazňovaná kreativita není podle Fišera nutnou složkou jen u uměleckých překladů, ale že je jí zapotřebí všude tam, kde překladatel čelí široké škále komplexních problémů, a ty přináší překladatelská praxe ve všech oborech. Toto zdůraznění tvůrčí a expertní povahy překladatelství je současně vyjádřením důvěry v překladatele, vynucuje si však hlubší zdůvodnění, a ona potřeba autora zavádí do krajin řady vědních disciplín – literární vědou a textologií počínaje a kognitivní lingvistikou a pedagogikou tvůrčího psaní konče. Již tato cesta krajinami různých disciplín a aplikace poznatků na proces překladu je mimořádně zajímavá, neboť nahlíží na často poměrně statické myšlenkové systémy prizmatem dynamického jevu, jímž je překládání.
Fišer nejprve nastiňuje důležitost formulace zakázky, jelikož „funkci cílového textu v očekávané komunikační situaci (…) může překladatel správně stanovit jen na základě jasného požadavku zadavatele překladu“ (s. 20). Zakázka je důležitá proto, že vymezuje skopos překladu, a právě skopos (funkce, účel překladu) zase působí jako orientační bod při volbě textotvorných postupů při samotném překladu. Dále se Fišer zaměřuje na osobnost překladatele, jeho „vlastnosti, kompetence a faktory ovlivňující jeho práci“. Poté se zabývá textologickými aspekty překladu (translátu). V krátkém pojednání o žánrech v překladu a při zvažování překážek, které před překladatele (nebo před nakladatele) staví třeba už jen problém překladu titulu knihy, dospívá autor k závěru, že překladatelství je expertní činnost, při níž překladatel řadou specializovaných odborných úkonů usiluje o to, aby „souhrnné působení prototypických významů cílového textu (…) co nejvíce odpovídalo estetickému působení, které překladatel anticipuje v cílovém textu (…) v cílové literární komunikaci“ .
Překladatelský proces zahrnuje podle Fišera
„kombinaci standardních a kreativních postupů“, jejichž cílem je „uchování sémantické kontinuity mezi výchozím a cílovým textem“, přičemž „cílový text musí být funkční v cílové komunikační situaci v cílové kultuře (…), jako celek má plnit roli performativu“, tj. „být jazykovým jednáním“, a respektovat rámec určený funkcí. „Cílový text má přenášet nezkreslený obsah výchozího textu v souladu se zadáním“ (srov. s. 183–185). Pro popis překladatelského procesu se Fišer uchyluje ke kognitivním vědám, tj. vědám o tom, „jak jsou poznatky o reálném světě uspořádány v mysli člověka a jak zde operace s poznatky probíhají“ (s. 186).
Závěrečné kapitoly jsou pak věnovány výuce překládání a tvůrčí práce s textem, přičemž zejména ony zřejmě mohou posloužit i při praktické výuce budoucích překladatelů. Fišer zde podrobně ukazuje, jak je možné využít široký rejstřík řady metod výuky tvůrčího psaní jakožto prostředku pro „nácvik textotvorné, příp. textově-analytické kompetence“ u překladatelů.
I pro praktického překladatele je mimořádně zajímavé sledovat, jak autor řeší problém věrnosti překladu zdůrazněním role loajality v překladatelském procesu (viz s. 158). Kreativita v jeho pojetí není v žádném ohledu prezentována jako svévole, ale jako vrcholný projev odpovědného přístupu překladatele k výchozímu textu. Fišer dokázal úspěšně spojit řadu tradičních i moderních podob teorie překladu do uceleného svazku. Jsem si jist, že to mnoho jeho čtenářů vděčně ocení.
