Jen málo věcí nás dnes v oblasti erotiky a erotické literatury překvapí a šokuje. Před padesáti lety byla situace v tomto ohledu jednodušší. Český čtenář má nyní možnost seznámit se s ve své době šokujícím erotickým románem Příběh 0/Návrat do Roissy, který vydalo nakladatelství Host v novém překladu Matěje Turka.
Kniha Pauline Réageové, která nese trochu tajemný název Příběh 0, skutečně tajemná je. Mnohá tajemství, která čtenář odkrývá, jsou ovšem děsuplná. Číst tuto knihu proto není snadné a ještě nesnadnější je nebýt jejím obsahem pobouřen.
Příběh 0 (Historie d´0) je sadomasochistický román, který byl poprvé vydán roku 1954. Tehdy vyvolal ve francouzské veřejnosti skandál. Dodnes své čtenáře šokuje a je považován za vrcholné dílo erotické literatury moderní doby.
Co je na Příběhu 0 tak pobuřujícího a čím si naopak získává ocenění vysoké literární kvality?
Hlavní hrdinka 0 je mladá pařížská módní fotografka; žije vcelku spokojený nezávislý život, obklopena drahými věcmi i lidmi. Přesto se nakonec rozhodne opustit tento svůj pohodlný život a nechává se svým milencem, aniž by tušila proč a kam, odvézt do tajemného zámku v Roissy. Zde přestává být ženou svobodnou, zcela dobrovolně, bez sebemenšího odporu se podvoluje vstupnímu zasvěcovacímu rituálu, při kterém je mučena a znásilňována a přijímá roli otrokyně. Stává se z ní žena, které není dovoleno téměř nic, která ale musí být každým okamžikem k dispozici jakémukoli muži z Roissy a vyhovět všem jeho zvrácenostem a brutalitám. Není sama, takových žen je v Roissy pochopitelně víc. Ani jediná se ovšem takovému zacházení nevzpouzí, neodporuje.
Důvod, proč se 0 podvolila, je stejně neuvěřitelný jako odzbrojující. Tím důvodem je láska a bezvýhradná oddanost svému milenci. Její láska je naprosto bez hranic. Neexistuje nic, co by nedokázala pro svého milence udělat, neexistuje nic, před čím by se byť jen na okamžik zastavila a začala pochybovat. I tak se ale neobejde bez opakovaného ujišťování, že ji její milenec opravdu miluje, a to, že ji prostituuje ostatním mužům, považuje jen za důkaz této jeho lásky.
Co je to ale za
lásku? Je vůbec ještě možné něčemu takovému, co připouští hrubé ubližování,
ponižování a zacházení s člověkem jako s věcí, říkat láska? Je to láska, ve
které je nad všechno ostatní zdůrazněn princip bezmezné oddanosti a důvěry. Je
to láska - naprosto zbavená jakéhokoli přemýšlení, pochybování a zdravého
rozumu. Tato láska není partnerská, jeden z páru je naprosto podřízen vůli toho
druhého. Je to závislost, vztah, ve kterém nemůže nic vzniknout. Vztah, který
sám sebe stravuje a neumí žít ničím jiným. Řekli bychom tedy, že taková láska
je daleko spíš pohřebištěm lásky opravdové. Příběh
0 je jistě extrémní variantou takového vztahu, jakou zpravidla neznáme ze
svého okolí, ale v principu je takových závislostních vztahů, které fungují na
stejné bázi, v našem životě možná víc, než bychom si byli ochotni připustit. A
to už je dle mého jeden z důvodů, proč nelze román Pauline Réageové označit za
prvoplánové erotické čtivo. Odkazuje k problému, který je aktuální i po
padesáti letech.
Nová a nová zasvěcení
0 a její příběh nekončí v Roissy, byť se do ní v závěru knihy opět vrací. O odchází z Roissy po dvou týdnech, zasvěcená a připravená na život, ve kterém bude přítomen kus toho, co se zde naučila. Vždy se najde někdo, kdo je zasvěcen stejně jako ona do tajemství Roissy a komu se bude muset podřídit, nikdy už se jí nevrátí její svoboda. Tím spíše ne, že se 0 stává majetkem někoho jiného než svého milence, který ji do Roissy přivedl. Ten ji totiž předává Siru Stephenovi, jenž ji dalším mučením vycvičuje k tomu, aby z ní byla ještě dokonalejší a přístupnější erotická hračka. Opět tak činí z deklarované lásky. Z té samé lásky 0 prochází dalším zasvěcováním a z té samé lásky si nakonec nechá vypálit rozžhavenými železy na hýždě jeho monogram.
Čtenář, kterému není cizí přemýšlení, nechápe a žasne. Ovšem jakékoli pokusy o racionální vysvětlení toho, proč se 0 tak chová, selhávají. Její mysl je čtenáři naprosto neproniknutelná. Zatímco je její tělo komukoli maximálně otevřené, do její mysli se nelze dostat žádnou skulinkou. Snad právě to je na celém románu ještě daleko více šokující a dráždivé než všechny detailní popisy různých sexuálních praktik.
Příběh 0 má dvojí a pouze naznačený konec. V poslední kapitole, která byla z příběhu vypuštěna, se 0 vrací zpátky do Roissy, kde ji Sir Stephen opustí. Druhý naznačený konec příběhu je ten, že poté, co si 0 uvědomí, že ji Sir Stephen opustil, se rozhodne dobrovolně zemřít. Sir Stephen souhlasí. Jaký jiný konec by byl představitelný pro naznačenou siluetu tzv. velkého příběhu? Velká láska a touha vedoucí až k smrti. Veškeré naděje na to, že by se v 0 mohl probudit přece jen zdravý rozum, jsou ty tam.
Zde Příběh 0 končí, ne tak kniha, kterou čteme. V roce 1969 se mohla francouzská veřejnost seznámit s onou vypuštěnou kapitolou příběhu pod titulem Návrat do Roissy, stejně jako my dnes při četbě nového českého překladu. Návrat do Roissy se však od Příběhu 0 v lecčems liší. Především zámek v Roissy je zde zcela nepokrytě popisován jako nevěstinec, ztratil mnohé ze své tajemnosti a mystičnosti. Také obyvatelé Roissy jsou daleko prostší a jednodušší, lépe zapadají do atmosféry nevěstince. Největší změnou však projde Sir Stephen, nebo lépe řečeno to, v jakém světle ho 0 náhle vidí. Už není tím milujícím supermužem jako v předchozích kapitolách, ale obyčejným kuplířem, podvodníkem a zrádcem schopným zabíjet. 0 nakonec prodá a opustí.
Návrat do Roissy je tedy zcela jiný než Příběh 0 a můžeme i nemusíme ho chápat jako jeho pokračování. Sama autorka v úvodu Návratu píše: „Následující řádky jsou pokračováním Příběhu 0. Zcela vědomě narušují jeho celistvost a kouzlo, a proto do něj nikdy nemohou být začleněny."
Autorka je při komponování Příběhu 0 velmi rafinovaná a je zřejmé, že má svůj román velmi pečlivě promyšlen a že situace a scény do něj nevkládá jen tak, bez jakékoli kompozice, jak bychom předpokládali u povrchních erotických románů. Vedle kompozice je ovšem stejně pozoruhodný styl, jímž autorka píše. Používá pestrý, bohatý, ale přitom velmi srozumitelný a působivý jazyk. Mistrný styl a práce s jazykem evidentně odkazují do oblasti krásné literatury.
To, co nás tedy na románu Pauline Régaové provokuje, je především obsah. Román na sebe strhává pozornost otevřeností a explicitností ve vyjadřování různých sexuálních praktik a zrůdných detailů, nicméně i při tom všem čtenáře nakonec hlavně nutí přemýšlet a klást si otázky. Chceme porozumět příběhu ženy, který se na první pohled jeví jako absurdní, ale zároveň z jejího pohledu neskonale šťastný.
Kdo je 0? Skutečná žena, nebo jen výplod něčí fantazie? Příběh 0 je průzorem do zvláštního, trochu tajemného světa, který jako by byl odvozen od toho našeho, ale zároveň úplně jiný. Je to svět, který nás stejnou mírou láká jako děsí. Stejně jako tato knížka a příběh ženy, která miluje pro nás naprosto nepředstavitelným způsobem.
