Rudá záře

Hospodářské noviny | 9.3.2011 | rubrika: Kultura | strana: 12 | autor: Pavel Kosatík

Vyšla kniha „správných“ názorů o poválečné české literatuře

Kniha italského bohemisty Alessandra Catalana Rudá záře nad literaturou není moc veselým čtením. Je ukázkou myšlení o literatuře chápaného jen jako profese. Text knihy, zaměřené zdánlivě na širší čtenářskou obec, je ve skutečnosti určen vlivným akademickým profesionálům. Alessandro Catalano (1970) se rozhodl pojednat českou literaturu v letech 1945–1959, v patnáctiletí „mezi socialismem a undergroundem“. Romanista Jiří Pelán v průvodním textu vyzdvihuje „mimořádnou faktografickou nasycenost“ knihy – což je však sporné, podle citací přečetl Alessandro Catalano prostě to, co mu předepsaly příslušné bibliografie. Ani to, že „nevedl ostrou čáru mezi literaturou oficiální, exilovou či ineditní“, se nezdá pozoruhodným výkonem, po roce 1989 to nedělá nikdo.
Anebo křivdíme snad Vítězslavu Nezvalovi z dob Zpěvu míru (1950), když ho dnes nečteme? Nezajímá nás jenom proto, že ho ideologicky kádrujeme, nebo proto, že nám jeho poezie z oné doby nic neříká? Jakým písemnictvím z padesátých let se dnes vlastně zabývat? Tím, které bylo kdysi sociologicky vlivné – tedy Reportáží, psanou na oprátce Julia Fučíka a pohraničními romány Václava Řezáče Nástup (1951) a Bitva (1954) –, anebo texty, které dnes mluví, přestože tenkrát je autoři nenapsali ani přes kopírák? Třeba Egon Bondy a jeho poezie „totálního realismu“.


Drda byl u komunistů

Autor Rudé záře nad literaturou ctí někdejší proporce – nejdříve podrobně pojedná režimní literaturu a jen těm, kteří dobovou sociologii přetrpí, prozradí, že kdysi vznikaly také texty, jež člověka dodnes těší číst. Kopíruje tím vlastně pojetí nedávných akademických Dějin české literatury 1945–1989.
Z takového bohemisty musejí mít na všech akademických pracovištích radost. Od začátku do konce Alessandro Catalano cituje a každý, kdo o české literatuře napsal více než pět vět, se v jeho knize najde. A všemi těmi citacemi dokládá, že nechce působit problémy.
Zrekapituluje věrně poválečný literární vývoj. Připomene nám, že Jan Drda byl u komunistů a Václava Černého vyhnali z univerzity. Zopakujeme si spolu s ním, že Ladislav Štoll v roce 1950 poplival Františka Halase, kdežto Jaroslav Seifert o šest let později na sjezdu spisovatelů vystoupil odvážně. Jména a letopočty Alessandru Catalanovi sedí, názory má správné, ale právě proto není jasné, proč to celé sepsal – pro nic, proti ničemu.
Tak se píše s pomyšlením na autority, které to budou číst – nic je tam nesmí urazit. Ale když už to potom vyjde jako kniha, hrozí, že si to koupí normální člověk a bude chtít to, co čtenář od svého autora běžně chce – ne, aby psal kvůli pochvale za to, co vyrešeršoval, ale aby se podělil o sebe sama, o to, na čem mu záleží. Je nesmysl představovat si, že to do literární vědy nepatří, patří to do všeho, co člověk dělá.


Co si autor doopravdy myslí

Škoda, že ten, na koho Alessandro Catalano při psaní své knížky myslel, mu neřekl: Napiš to tak, abys nikoho nemusel citovat. Dozvěděli bychom se, co si autor o české literatuře doopravdy myslí, a i kdyby to vydalo na mnohem méně než na čtyři sta sedmdesát stran, vůbec by to nevadilo.
Určitě by pak v takové knize bylo více míst, jako je v té existující kapitola o surrealistovi Zdeňku Havlíčkovi – když už se Alessandro Catalano přebrodil přes všechny oficiální Nezvaly, ukáže se najednou, že i on, znalec, má autory, kteří ho baví a kteří mu stojí za více než jenom za manifestaci sečtělosti.
Alessandro Catalano

***

Rudá záře nad literaturou. Česká literatura mezi socialismem a undergroundem (1945–1959)

Host, Brno 2010, 470 stran, 299 korun

Foto popis| socialisticKý zPěv míRu Po uchopení moci komunisty nesměla dlouhá řada kvalitních děl vycházet, zato byla publikována literatura vytvořená podle mustru „socialistického realismu“. Vítězslav Nezval k tomuto požadavku přistupoval pragmaticky. V souvislosti s knihou Zpěv míru proslula jeho věta: „Chtěli to po mně, tak jsem jim to vysral.“
Foto autor| Foto: čtK

O autorovi| Pavel Kosatík, autori@economia.cz