Tvar | 16.10.2008 | rubrika: Recenze | strana: 22 | autor: Jana Matějková
Ilija Trojanow: Sběratel světů Přeložila Renáta Tomanová Host, Brno 2008 Ti dva na první pohled nemají mnoho společného, a přece je něco důležitého spojuje.
Richard Francis Burton (1821-1890), Brit, v jehož žilách kolovala romská i francouzská královská krev, působil jako voják, cestovatel, diplomat i špion, etnolog, lingvista, překladatel a spisovatel. Po předčasném ukončení studia arabštiny na Oxfordu odjel jako dvacetiletý ve službách britské armády do Indie. V roce 1853 podnikl ve službách londýnské Královské zeměpisné společnosti v přestrojení za paštúnského lékaře jako vůbec první Evropan pouť do Mekky a Mediny. V letech 1855-1858 putoval spolu s Johnem Hanningem Spekem ze Zanzibaru k jezerům ve vnitrozemí Afriky. Speke později z neznámých důvodů pokračoval v cestě sám a sám si také připsal zásluhy za objevení pramene Nilu, ačkoli přitom vycházel z Burtonových podkladů a zkušeností. Richard Francis Burton podnikl etnologické výzkumy i v západní Africe, Itálii a americkém Utahu. Napsal pětadvacet knih. Ovládal plynně na tři desítky jazyků a další asi desítku dialektů. Do angličtiny přeložil Pohádky tisíce a jedné noci i Kámasútru. Výstřední ale nebyl jen zájmem o exotické národy, jejich jazyky, obyčeje, spiritualitu a sexualitu, nýbrž i divokou, problematickou povahou a závislostí na návykových látkách. Jeho osudy se staly předlohou řady knih a několika filmů.
Bulhar Ilija Trojanow se narodil v roce 1965 v Sofii. Odtud jako šestiletý emigroval s rodiči přes Jugoslávii a Itálii do Německa. Otcovo zaměstnání ovšem brzy rodinu přivedlo do Keni. Právě do tohoto bodu umisťuje Trojanow počátek svojí „kulturní klaustrofobie" a „patologické zvědavosti", jež ho nutí cestovat a poznávat nové kultury. Na studia etnologie a práv se vrátil do Mnichova, v Německu také pracoval v nakladatelství specializujícím se na vydávání africké literatury. Hodně cestoval; dnes žije v Kapském Městě a píše především německy.
V jeho bibliografii najdeme knihy tematicky spjaté s rodným Bulharskem a emigrací, ale i vědeckofantastický román nebo operní libreto. Dominují jí ovšem cestopisy a zápisky z cest po zemích Afriky a Asie. Mnohé z nich lze považovat za přípravné studie ke knize Sběratel světů (Der Weltensammler, 2006). Na románu inspirovaném životními osudy a dílem Richarda Francise Burtona Trojanow pracoval od roku 1998 dlouhých sedm let a získal za něj řadu ocenění včetně ceny lipského knižního veletrhu.
Text se soustředí na čtyři milníky Burtonova života. Tři ústřední rozsáhlé kapitoly jsou věnovány jeho zásadním cestám: sedmiletému pobytu v Indii ve službách britské armády, putování k posvátným místům islámu a výzkumné cestě ze Zanzibaru směrem do afrického vnitrozemí, kterou podnikl s J. H. Spekem. Tyto rozsáhlé oddíly uvozují kratší úryvky přibližující cestu vlastně mnohem významnější - okolnosti Burtonova umírání, které se pokoušejí rozkrýt jeho nejednoduchý vztah k náboženství. Děj stěžejních kapitol je vždy nahlížen ze dvou stran. Vševědoucí vypravěč uchopuje situaci z Burtonovy „evropské" perspektivy. Tu doplňují pohledy cestovatelových domorodých souputníků: indického sluhy Naukarama, afrického průvodce Sida Murabaka Bombaje a celé řady arabských úředníků a muslimů, kteří se s maskovaným Britem setkali při jeho utajené cestě do Mekky.
Ilija Trojanow pečlivě rešeršoval v evropských, afrických i asijských archivech. Vydal se po Burtonových stopách, absolvoval cestu do Mekky, žil v Bombaji. Vytvořil hutný, mnohovrstevnatý text o prolínání a střetech kultur. Rozkrývá a popisuje jejich mnohotvárné labyrinty, jimiž prochází možná s týmž zaujetím jako o více než století dříve domnělý hlavní hrdina jeho knihy. Neboť právě Richard Francis Burton zůstane nakonec pro čtenáře největší záhadou. „Každý člověk je tajemstvím; to platí o to víc u člověka, s nímž jste se nikdy nesetkali. Tento román se pokouší osobně přiblížit tajemství, aniž by je chtěl zlehčovat," vysvětluje Ilija Trojanow hned v úvodu textu úmysl nevytvářet další životopisný román. Jeho kniha prozradí čtenáři mnoho o Indii, hadžidži, o Africe. Postavy domorodých obyvatel, které tu dostaly výraznější prostor, působí nakonec o poznání životněji, plnokrevněji než samotný Burton. Plasticky přibližuje exotická prostředí, místní i dobové souvislosti, zvyky. Odstup od titulního hrdiny, jenž tu zůstává jen jakýmsi výchozím bodem, se stále zvětšuje. Můžeme si prohlédnout skvosty jeho sbírky, on sám není víc než stínem odrážejícím se od skla vitríny. A to je i důvod, proč může Trojanowův počin - byť z jistého úhlu pohledu úctyhodný - mnohého čtenáře zklamat.
