Hospodářské noviny | 12.1.2009 | rubrika: Kultura | strana: 9 | autor: Marie Reslová
Kniha o režisérovi Divadla Na zábradlí, který před lety spáchal sebevraždu, provokuje a útočí i tím, že je více o autorce
/Od naší spolupracovnice/
Režisér Petr Lébl se před devíti lety připravil na svůj dobrovolný odchod ze života jako bytostný divadelník. Nic nenechal náhodě: dopředu si zrežíroval svou smrt i pohřeb a zanechal jasné pokyny, jak naložit s jeho zápisky a deníky. Radka Denemarková, spisovatelka, překladatelka, literární historička a tehdy dramaturgyně v Divadle Na zábradlí od něj dostala úkol: »Napište pravdivou knihu, a ať je tam hodně fotek.« Psala ji s přestávkami sedm let. Kniha úctyhodných rozměrů (650 stran) nazvaná Smrt - Nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla vyšla před Vánocemi v nakladatelství Host.
Spisovatelka, která mezitím získala prestižní Magnesii Literu za román Peníze pro Hitlera, přiznává, že biografickou knihu nepsala s chutí ani snadno.
»Trpkou výčitku zadavateli i nutkání vlepit mu facku ponechávám v sobě.« - je jedna z posledních vět olbřímího díla. Napětí mezi autorkou a popisovaným »objektem« Léblem a jeho divadelními inscenacemi je leitmotivem knihy.
Autorka si to s ním nutkavě vyřizuje. Občas i s lidmi kolem něho, profesorem Ivanem Vyskočilem a dramaturgyní Vlastou Smolákovou například. K autorčině cti nutno přiznat, že si byla tohoto osobního vztahu i nemožnosti objektivizovat své soudy vědoma, a proto - s nemalými vlastními autorskými ambicemi - zvolila pro svou knihu zcela originální formu.
Fabulace a fakta
Zavrhla pokus o klasickou biografii a předložila čtenářům jakéhosi křížence biografické koláže, fabulovaného románu a svých osobních záznamů. Příběh její práce na knize zcela přiznaně vstupuje do emociálně zabarveného životopisného líčení Léblova osudu. Pro tento postup nachází důvod i ospravedlnění přímo u Lébla: i on do svých inscenací prolínal a projektoval svůj osobní život. Provokoval formou. Tak proč mu to takto »nevrátit«?
Kniha se nečte snadno. Zvlášť tomu, kdo ji otvírá, aby se něco dozvěděl o Petrovi Léblovi a jeho práci. Je prakticky nemožné rozlišit autorčiny volné fabulace od faktů, které vyčetla ze zápisků nebo s nimiž se jí Lébl před smrtí svěřil. Pseudorománová forma zbavuje autorku povinnosti důsledně odkazovat na prameny i v případě popisu hraničních situací, jako jsou Léblovy bludy nebo vztah k jednomu z jevištních techniků. V jiných případech naopak knihu přímo přehlcuje faktografií. Text je prošpikován hojnými citacemi (i sebe samé), z nichž některé s Léblovou prací souvisejí opravdu jen v autorčiných volných asociacích. Čtenářova pozornost a empatie na nich zadrhává a prokluzuje jak na štěrku.
Bezohledné šmelcování
Problémem jsou zjednodušující, osobní interpretace pramenů, recenzí i Léblových zápisků. V případech, kdy následuje citace (Léblovo úsilí získat ke spolupráci Martu Kubišovou, touha po vlastním divadle) nebo je lze dohledat v tisku (Hořínkova recenze Racka v časopise Svět a divadlo), s úžasem zjistíme, že jsou nevkusně či urážlivě posunuty, komentovány nebo obráceny v pravý opak (»lidí si vážil způsobem poníženého závistivce«). Některé vážně míněné teatrologické soudy se nadbytečně až nutkavě opakují: »hru skutečně bezohledně zneužije a rozšmelcuje«. Jiné jsou formulovány na hranici směšnosti: »postavy rosí kolem sebe citáty a parafráze a útržky různých uměleckých slohů«.
Líčení dobového divadelního kontextu je nevyvážené a krajně zjednodušující. Jazykový manýrismus prorůstá všechno jako houba. Nepřiměřená přirovnání: »V září 1989 víří v depresích, trpí nespavostí, na zeď promítá stíny své rmutnosti.« Uměle přeťaté věty před spojkou »který«. Grafické zdůraznění počátečních písmen příjmení Léblovy poslední lásky v celém textu.
Denemarková archivářka udělala jistě obrovský a nevděčný kus práce, když shromáždila o Léblovi veliké množství materiálu. Denemarková autorka jí to ovšem »cachtáním v jeho příběhu« dost kazí. Prakticky nepřetržitě zápasí o pozornost s objektem své knihy. Polemizuje s jeho údajnými ctiteli a jejich »pokusy udělat z nešťastného kluka hrdinného génia. Čmuchat krev a olizovat oprátku. «
Obávám se, že si tou urputnou snahou o demytizaci jedinou cestu k poznání Petra Lébla sama uzavřela. Neláskou, pochybnostmi, rozčarováním, nechutí a vztekem. Zadaný úkol splnila: napsala pravdivou knihu. Ale o Radce Denemarkové.
Radka Denemarková: Smrt - Nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla.
Host. Brno 2008. 648 stran. Cena 499 Kč
***
Přiložený obrázek:
Rádcové a rampy. Petr Lébl (nahoře) se svými rodiči, které přerostl. Hýčká si je v dlani. Dole režisér na Zkoušce Revizora. Spolu s ním herci Bohumil Klepl (vlevo) a Vlastimil Bedrna.
