Hospodářské noviny | 14.5.2010 | rubrika: Knihy | strana: 14, Jovanka Šotolová
Román Tam, kde jsou tygři domovem patří k literárním dílům, z nichž se nechce zpět do reality. Je to jedna z nejlepších knih, jaké dnes francouzská literatura nabízí.
Tam, kde jsou tygři domovem je kniha rozkročená mezi Evropou sedmnáctého století a dnešní Jižní Amerikou. Tento brazilský román francouzského autora alžírského původu složitě hledal cestu ke čtenářům: Jean-Marie Blas de Robles námět nosil v hlavě od sedmdesátých let, a když pak knihu dopsal, marně ji nabízel k vydání. O pár let později se o to pokusil znovu, údajně dostal přes třicet zamítavých reakcí hlavně proto, že kniha je... moc tlustá.
Až po rukopisu sáhli v malém nakladatelství Zulma, a kniha získala hned několik literárních cen včetně prestižní Prix Médicis. Sedmisetstránková neohrabaná knížka, která při čtení padá z ruky a opravdu se nedá vzít do kapsy a přečíst v metru, skrývá četná překvapení, ale také překážky. Přesto román Tam, kde jsou tygři domovem rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co dnes francouzsky psaná literatura nabízí.
S mačetou v literární divočině
Román má prvky díla životopisného, historického pojednání, dobrodružného románu, politického komentáře či literárního eseje. Je to ale opravdu přístupná, čtivá a napínavá knížka. Velkou roli v ní hraje džungle, ale i nebezpečná řeka, které jsou zároveň zástupnými motivy pro různé vrstvy textu - ten jako neprostupná houština zpočátku na čtenáře i působí, až skoro odrazuje od pokračování v četbě. Vyprávěná spleť příběhů se totiž teprve s desítkami, možná i stovkami učtených stránek začne jasněji řetězit a potřebně křížit.
Matoucí jsou zpočátku i různé polohy jazyka, střídající se ve fragmentech tvořících každou kapitolu. Jakmile si ale uvědomíme, že pomáhají rozklíčovat děj, jako bychom už měli za sebou první zásek mačetou do pralesní divočiny. Čím víc nás zprvu džungle toho tlustého svazku děsila, tím rychleji si na ni zvykáme a po polovině knihy začneme litovat, že má jen těch... necelých sedm set stran. Dlužno říct, že překladatel na ní odvedl obdivuhodný kus práce.
Knihu lze shrnout výčtem několika příběhů, jež se postupně propojí zejména díky příbuzenským či společenským vztahům. Sledujeme zejména osudy členů dvou rozpadlých rodin. Novinář Eléazard von Wogau pracuje v městečku Alcântara na spisu o německém učenci Athanasiu Kircherovi (1601 - 1680). Jeho bývalá žena Elaine, paleontoložka, je právě na vědecké výpravě za unikátními fosíliemi, která se však zbrzdí řadou nepředvídaných okolností a neštěstí v amazonském pralese. Dcera Moéma oficiálně studuje etnologii, v podstatě však tráví čas drogovými dýchánky a zmítá se mezi lesbickou kamarádkou Thais a indiánem Aynorém.
Karikatura ideálu krásy a úspěchu
Protipólem intelektuálských manželů a jejich nezodpovědné požitkářské dcery, kteří se rozutekli po světě, protože spolu už nedovedli být, je manželský svazek boháčů. Jsou sice pohromadě, ale jen ze zvyku a společenské nutnosti. Plukovník Moreira, guvernér oblasti, kde Eléazard von Wogau právě žije, jinak ale zkorumpovaný a lakotný kariérista, tyje z bohatství své ženy, majetné aristokratky Carlotty, jež si ho vzala z bláhové lásky. Když posléze prohlédla, propadla alkoholu. Život se jí zhroutil ve chvíli, kdy jejich syn Mauro, později úspěšný vědec a geolog, dospěl a odešel z domova. I on se účastní již zmíněné výpravy vědců amazonským pralesem.
Tyto postavy se vyznačují veskrze silnými charaktery a viditelně se odlišují: mají v životě pevný cíl, jsou posedlé hledáním čehosi - a může to být historie, bohatství, dobrodružství, ale klidně i drogy. Panoptiku svérázných jedinců vévodí Athanasius Kircher, doplňují ho ale ještě další postavy: Eléazardova služka Soledade, jeho krásná italská přítelkyně Loredana, co tají svůj souboj se smrtelnou nemocí, dva Elainini obdivovatelé - mladý a vzpurný Mauro a zkušený, rozvážný Dietlev - či Herman Petersen, bývalý esesák, jenž si v Jižní Americe vytvořil zástupnou identitu, nicméně vzpomínky na minulost zvládá jen s notnou denní dávkou alkoholu, a také mrzáček Nelson, hotová karikatura dnešního ideálu krásy a úspěchu.
Všechny individuálně sice životně důležité, ale z nadhledu naprosto pinoživé peripetie spojuje příběh, který je pro románové postavy stejně odtažitý jako svým způsobem zastřešující a v něčem i symbolický - život a dílo Athanasia Kirchera. Každou kapitolu otvírá fragment Kircherova životopisu z pera jeho žáka Schotta, na němž v rámci de Roblesova románu právě pracuje Eléazard von Wogau. Postupně se tak rozvádí pečlivý soupis Kircherových podivuhodných skutků a vynálezů, všeho jeho bádání a převratných idejí. Jezuita a teolog Kircher byl také astronom, matematik a fyzik, geolog, archeolog, egyptolog... Uměl několik jazyků a publikoval na čtyřicet svazků různých pojednání. Vymyslel mikroskop i laternu magiku, rozluštil hieroglyfy, sestavil neobyčejnou sbírku exponátů z říše minerální, rostlinné i živočišné, komentoval jevy vesmírné. Přitom ale věřil v Boha a nepochyboval, že existují draci nebo že se všeliká hmyzí havěť rodí z ohně. Paradoxem tohoto příkladného vědce je, že se takřka ve všem mýlil: veškeré jeho výzkumy byly postupem času popřeny a vyvráceny.
Hranice a relativita poznání jsou jedním z velkých témat románu. Kircherovy tehdy až neuvěřitelné vědomosti jsou z našeho pohledu pochybné. Jenomže s dnešními možnostmi a stávající úrovní poznání se nám to snadno kritizuje... Omnia et omnibus, připomíná Kircher, tedy všechno je ve všech. Stručně řečeno, každou postavu dějin jsme schopni vidět, jak si zamaneme.
Honba za chvilkovým štěstím
Jak ošemetná je cesta za poznáním, můžeme sledovat i na peripetiích popsané vědecké výpravy. Vztahy v malé skupině vědců jako by shrnovaly soudobé slabé stránky každého výzkumu či vědy obecně. Krásná, chytrá, ale v životě zatím zcela ztracená Moéma zas ukazuje na povrchnost zájmu o studium - stačí začít si se svůdným indiánem, a dívka by hned zasvětila kariéru analýze mýtů... Nicméně než by k tomu mělo dojít, ještě se šikne užít si úletů do světa opojení alkoholem, drogami, láskou, čímkoli, jen aby to bylo co nejdál od reálného světa.
Na rozdíl od Kirchera, snažícího se celý svět obsáhnout a popsat, naši současníci se v románu ženou za chvilkovým štěstím, nasazují život za unikátní fosílii, usilují proslavit se či ještě více zbohatnout anebo tvrdošíjně chystají své malé pomsty... Jak naznačují i tygři v názvu knihy, vypůjčení z Goethova románu Spříznění volbou, ne vše je člověku dostupné. Krásnou paralelou ke Kircherově zájmu o vše neprozkoumané a k jeho zdánlivé vševědoucnosti se zdá být skutečnost, že některé z jeho spisů si dnes můžeme číst on-line z fondů štrasburské univerzity. Však také obrovský rozhled, jaký mohl mít učenec jeho doby, už dnes má právě jenom internet.
***
Píšící archeolog
Nestydatý obřad v dunách
Jean-Marie Blas de Robles (1954) do vydání románu Tam, kde jsou tygři domovem (2008) vůbec nepatřil k francouzské literární smetánce, spíš se prosadil jako archeolog a autor popularizačních knih o archeologii. Vzděláním filozof a historik, archeolog a vášnivý cestovatel vydal svou prvotinu, sbírku povídek Rýžová památka, v roce 1982 a hned za ni získal literární cenu. První román Nestydatost věcí mu vyšel roku 1987, po něm následoval Obřad v dunách (1989). V té době se Blas de Robles začal psaní a cestování věnovat na plný úvazek. Roku 2008 vydal další knihu Medúza v zrcadle, zasvěcenou četbě a literatuře.
Jako odborník na podmořskou archeologii se již několik let věnuje také popularizaci tohoto vědního oboru, v nakladatelství Edisud vede ediční řadu Archéologies, pracuje v redakci archeologické revue Aouras.
