Postmoderní román Tam, kde jsou tygři domovem (vydal Host, přeložil Ladislav Václavík) francouzského spisovatele Jeana-Marie Blase de Roblése je knihou, která nenechá svého čtenáře rozhodně v klidu. Slouží jí k tomu dramatické prostředí, dvě časové a několik dějových linií, které Roblés důkladně propletl, a bohaté množství postav, ačkoliv s trochou nadsázky lze říci, že v podstatě sledujeme osudy jedné netradiční rodiny. Avšak díky špatné komunikaci mezi sebou jakoby šlo jen o příběhy několika lidí, kde si každá postava žije svůj život bez ohledu a bez vazeb k jiným. Otec a spisovatel Eléazard von Wogau proniká do tajů rukopisu jednoho polozapomenutého jezuity, jeho bývalá žena paleontoložka Elaine míří do hloubi pralesa Matto Grosso za fantastickými objevy a jejich sotva dospělá dcera Moéma se potlouká na hranici drogové závislosti v nejšpinavějších slumech, kde se jako další dějová linie objevuje mrzák Nelson. Hrdinové se spolu de facto nikdy nesetkají, nezískají rozhřešení a pro každého má osud připraven spolehlivě něco nechutného, obzvláště však pro ženské hrdinky. Výjimkou je snad jedině vyprávění o barokním jezuitovi Athanasiu Kircherovi, všestranném vynálezci a vědci své doby, zakladateli egyptologie a vulkanologie, jehož génia Roblés podrobně vykresluje prostřednictvím jeho životopisce (Roblés si libuje v „tiché poště“ – totiž vyprávění ve vyprávění). Celkově to není uklidňující četba, ani četba příliš veselá, spíš zneklidňující, místy bizardní a nechutná – tak jako svět, jakoby chtěl říct Roblčs. Postavy při všem, co se jim děje, ale jednají poměrně klidně a svůj osud přes veškerá příkoří přijímají celkem stoicky. Pokud by se dějové linie úplně separovaly, bylo by na světě hned několik poměrně rozsáhlých povídek, které by si samy vystačily a v žádném směru by nepotřebovaly jedna druhou či jiné pojítko. Některá zahraniční periodika přirovnala knihu k dobrodružství o Indianu Jonesovi, já bych přidala ještě trochu Milionáře z chatrče, protože bída brazilských slumů se moc neliší od těch indických. A tu nechá Roblés knihou dostatečně prosakovat. Skrze to se k nám v podstatě dostává to nejdůležitější – obraz současné rozporuplné Brazílie. Lokace je rozmáchlá – Brazílie do sebe dokáže pojmout mnohost prostorovou i sociální jako by se nechumelilo. A jakoby Roblés chtěl prostřednictvím svého románu sdělit právě to: Brazílie není jedna, ale možná rovnou čtyři. Brazílie kurev, domorodců, drog, starého vědění, despotických vládců a všudypřítomné marnosti. A dává si na tom líčení záležet. Roblesův román by bylo možno nazvat i metaforickým – v podstatě pojednává o úpadku idolů, model, bohů, o čase znesvěcení, čase zábavy, čase opouštění a čase hlubokých ztrát, ač je to zároveň i o čase naší, kdesi přítomné, vysoké kultury.
Knižní tipy
