Českému čtenářstvu se poprvé představuje dvaašedesátiletý islandský prozaik Ólafur Gunnarson románem Trolí katedrála (1992, česky 2009, Host Brno). Literaturu izolovaného ostrova, nesoucího aureolu majestátní a ponuré krajiny bez stromů, kterou si proto místní obyvatelé osídlili skřítky a troly, v českém povědomí ztělesňuje především Einar Már Gudmundson s útlou novelou Andělé všehomíra, kterou zfilmoval Fridrik Thor Fridriksson. Gunnarson je ve své Trolí katedrále strohý a o něco konvenčnější, ale ve výsledku stejně syrový.
První poloviny knihy je románovou kronikou Helgasonových, rodiny napohled úhledné a funkční, řešící jen běžné denní starosti, z jejíchž základů ale vane cosi nahnilého. Otec Sigurbjörn je architekt, který si vysnil, že postaví první islandský obchodní dům s prvními jezdícími schody na ostrově. Tvrdohlavě vydobytá stavba obchodního domu obtáčí rodinu jako pavučina, a když je v nedostavěné budově pohlavně zneužit nejmladší syn, pracně udržovaná rodinná rovnováha se sesune jako domeček z karet. Jednotliví členové rodiny se s fatální událostí nedokáží srovnat a zběsile kopou kolem sebe, kdy přitom nejvíc a nejbolestněji trefují své nejbližší i sami sebe. A po jezdících schodech v prvním islandském obchodním domě se po nocích vozí přízrační zlomyslní trolové.
Trolí katedrála
