Mladá fronta DNES | 31. 8. 2010 | rubrika: Jižní Morava | strana: 6 | autor: Jana Soukupová
V Brně vyšla kniha o dvou mladých Kubáncích, kteří museli před hrozbou zatčení Castrovým režimem utéct v roce 2003 z Kuby. Klíčová část jejich příběhu se též odehrála v Brně. Přátelé kolem brněnského nakladatelství Host, které jejich příběh vydalo, jim pomohli existenčně i při snaze získat z Kuby dvě malé děti.
Pronásledování Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese, dvou mladých lidí z Castrova „ostrova svobody", nabylo v roce 2003 na takové dramatičnosti, že oba Kubánci museli emigrovat.
Respektive se jim podařilo vycestovat do České republiky jako turistům, ale v roli „rukojmích" museli na Kubě nechat své dvě malé děti, osmiletého Yancarlose a tehdy ani ne dvouletou Ivanku. Režim se pak vůbec neměl k tomu, aby rodině umožnil žít spolu.
Liuverovi, kterého kvůli jeho dobře míněné kritice režimu vyhodili z havanské univerzity, však na Kubě hrozilo vězení.
Museli utéct
„Nevím, jak jsem vůbec dokázal přežít ty poslední hodiny před odjezdem," zavzpomínal pak v české emigraci otec Liuver. „Yancarlos se ode mne téměř nehnul a pořád dokola se ptal, kam jedeme a proč... Mayda skoro nemluvila. Seděla tiše v křesle a tiskla k sobě Ivanku, která se jí v náručí vzpouzela a bránila se té nenadálé přemíře mateřské péče," vybavoval si otec poslední chvíle před emigrací, kvůli které se rodiče se svými dětmi dva roky neviděli.
Spletitou cestou náhod se pak oba azylanti dostali do Brna, kde o ně po dobu několika měsíců pečovali zdejší přátelé sdružení zejména kolem brněnského nakladatelství Host. Toto nakladatelství před několika měsíci vydalo rovněž knihu Trosečníci z ostrova svobody, která vznikla podle zápisků obou hlavních protagonistů. Ti se totiž touto formou rozhodli vysvětlit svým dvěma malým dětem, proč jejich tatínek a maminka museli z Kuby utéct a nechat je jen v péči babičky a dědečka.
„Jsme v Česku už víc než rok a mně to připadá jako celá věčnost," napsala ve svém textu maminka dětí, Mayda. „Nepřestávám doufat, že se už brzy uvidíme, jen se začínám bát, že ty ztracené měsíce a možná i roky budou navždycky stát mezi námi. Možná proto jsme s Liuverem začali psát tyto vzpomínky, aby nám všem pomohly vrátit čas o kousek zpět," vysvětlila matka svou obavu, že děti nikdy nepochopí, proč je rodiče museli na tak dlouhou dobu v jejich útlém věku opustit.
Při četbě těchto zápisků se pamětník minulého režimu neubrání vzpomínkám. Totalitní režimy na celém světě se sobě totiž podobají. Takto například popsali přímí účastníci protest lidí proti postřílení lidí Castrovým režimem. „Vzápětí se rozpoutalo peklo. Vojáci vtrhli do davu, který se hrůzou rozkřičel tisícerými hlasy, a bezhlavě mlátili do masy těl kolem sebe. Bylo jedno, šlo-li o muže, ženy nebo děti... Vojáci mlátili holemi, kopali do ležících těl, nasazovali lidem pouta a jako balíky slámy je házeli na korby připravených vozů. Další vozidla přivážela posily a odvážela zbité a raněné. Pár lidí se pokusilo utéct na hřbitov a ukrýt se mezi hroby, ale našli je i tam..."
Pomoc nakladatelství Host
Čtivou beletrii ze záznamů dvou neškolených Kubánců se ovšem zdařilo vytvořit díky pozoruhodné obětavosti lidí kolem nakladatelství Host.
Ti totiž nejen pomáhali se získáním dětí do České republiky, když jejich příběhu zajistili politickou podporu a odpovídající publicitu. Navíc jejich rodičům poskytli v Brně ubytování, nejdříve v bytě jednoho z knižních redaktorů Hosta, později u televizní redaktorky, která také spolupracuje s tímto nakladatelstvím. Převyprávění zápisků se pak ujal sám zdejší šéfredaktor Miroslav Balaštík. Překladu ze španělštiny od Davida Klimánka dodal beletristický řád i pěkný jazyk.
Napsal i Václav Havel
„S osudem hrdinů této knihy jsem měl možnost krátce se seznámit v době jejich pobytu v uprchlickém táboře, v době azylového řízení a snahy o vycestování dětí zadržovaných na Kubě," napsal do knihy exprezident Václav Havel.
„Současná Kuba je zvláštním skanzenem světa studené války, světa bipolárně rozděleného, do něhož tu a tam a začasté i velmi cynicky proniká svět svobodného šíření informací, volného cestování a podnikání. Pronásledování politické opozice, potlačování základních občanských práv a svobod je rafinovaně maskováno a turisté s nimi konfrontováni nejsou. Stovky vězňů svědomí v kubánských věznicích však mluví za vše," líčí prostředí totalitního státu bývalý disident.
To hlavní se děje uvnitř
Scény z Kuby, které zlomily i původně naivní marx-leninské přesvědčení Liuvera Saborita, jsou asi nejdrsnější částí vzpomínek. Lidé věznění, zbití a zabití kvůli projevu nesouhlasu s masakry a vězněním spoluobčanů, ale i těžký život bez občanské vybavenosti, slušné práce, jídla, elektřiny či pořádné zdravotní péče ještě doplňuje atmosféra všudypřítomného vymývání mozků politickou propagandou. „To podstatné se neodehrává na ulicích, v práci nebo ve vězení, ale kdesi uvnitř ve mně," přemýšlí v knize kdysi opravdově smýšlející a o správnosti komunistické cesty přesvědčený student marxismu-leninismu Liuver. „Právě tam leží ty nejvýmluvnější argumenty. V té chvíli mi bylo také jasné, že s tímto vědomím budu navždycky sám. Že nenajdu nikoho, kdo by svou účastí mohl i jen nepatrně nadlehčit tíhu rozhodnutí, které jsme učinili, protože ji nikdy nebudu umět sdělit," děsil se mladý Kubánec, když před českou posudkovou komisí vysvětloval, proč oba rodiče žádají v České republice o azyl.
Naštěstí odpovědná úřednice po oficiální mladíkově výpovědi sama začala vzpomínat, jak jejího otce pronásledovala Státní bezpečnost. „Zjišťovali jsme, jak jsou si metody totalitních režimů podobné," vypráví Liuver, který v té chvíli pocítil, že i policistka a překladatelka „jen stěží zadržují dojetí".
Velký boj o azyl i o to, aby se rodiče shledali se svými dětmi, nakonec dobře dopadl, ale rodina si v České republice nemohla zvyknout.
Mayda navíc v knize popsala i rasistické útoky, kterých se jí jako domnělé „cikánce" dostalo v brněnských obchodech i v domě, kde bydleli. Staří rodiče, u nichž děti v mezidobí na Kubě žili a kteří je do Brna přivezli, odjeli nakonec raději zpět na Kubu. Zbylá rodina přesídlila pak nejprve do Mexika a nakonec se připojila ke svým příbuzným uprostřed kubánské komunity na Floridě v USA.
Kuba v nedohlednu
To jsou zatím poslední zprávy, které o Maydě, Liuverovi a jejich dětech mají jejich brněnští přátelé. Knihu totiž rodiče dokončili v okamžiku, kdy odlétali z České republiky a kdy bylo jasné, že ani nadále nebudou mít život jednoduchý. Nejenom oni, ale ani jejich děti, které byly definitivně vytrženy ze svých kořenů. Ačkoliv ty momentálně vyrůstají z hodně nemocné půdy.
Zanedlouho, přesně 13. září, to už bude pět let, kdy se příběh Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese v Brně završil. Toho dne díky pomoci brněnských přátel a dalších sympatizantů odletěli i s dětmi patrně nadobro z České republiky.
Těšili se však tehdy nadějí, že se režim na Kubě jistě už brzy změní. A že pokud to jen trošku půjde, vrátí se do své staré vlasti i k prarodičům obou dětí. Castrův režim má však, zdá se, pozoruhodnou výdrž. Rodina Liuvera a Maydy dodnes žije mimo svou vlast.
FAKTA Odyssea kubánských emigrantů
Dvěma mladým Kubáncům pomohlo několik přátel z Brna získat v České republice politický azyl a dostat z Castrova „ostrova svobody" jejich děti.
Liuver Saborit Morales byl nadšený a o správnosti komunistické cesty přesvědčený kubánský student havanské univerzity. Kruté pronásledování vlastních lidí Castrovým režimem ho však přimělo, že se o poměrech na Kubě otevřeně vyjádřil. Ihned ho vyhodili ze studií a režim jej začal pronásledovat.
Za dramatických okolností se Luvier seznámil s další mladou Kubánkou Maydou Argüelles del Pino a měl s ní dvě děti. Po celý čas se oba pokoušeli z Kuby emigrovat, vždy však marně. Nakonec coby turisté na počátku léta 2003 odletěli do České republiky, kde požádali o politický azyl.
Přátelé kolem brněnského nakladatelství Host se jim poté postarali o byt a práci v Brně a pomáhali jim také v nelehkém boji při získání vlastních dětí.
Nakonec Ivanka a Yancarlos přiletěli v lednu 2005 do Brna. Děti své rodiče dva roky neviděly a přesun nesly velmi špatně.
Nakonec se rodina rozhodla odjet do Mexika, odkud se přestěhovala do Miami v USA, kde žije početná kubánská menšina.
KNIHA Příběh uprchlíků se završil i vyšel v Brně
Knihu podle deníkových zápisků kubánských emigrantů Maydy Argüelles del Pino a Liuvera Saborita Moralese vydalo brněnské nakladatelství Host. Lidé z tohoto nakladatelství oběma autorům pomáhali také materiálně.
Zasloužili se i o to, aby azylanti získali z Kuby své dvě malé děti.
Pro ně psali jejich rodiče deníkové zápisy. Aby potomci pochopili, proč otec a matka museli z Kuby utéct.
Na základě těchto textů vznikla kniha, kterou ze španělského originálu přeložil David Klimánek a převyprávěl ji redaktor Hosta Miroslav Balaštík. Text doplňuje fotografická příloha z archivu rodiny.
Utekli z Kuby do Brna. Napsali o tom
