Houser.cz, 18. 2. 2010, Mariana Zilynská
Některé z textů obsažené v této pozoruhodné sbírce byly již dříve publikovány samostatně v časopisech, almanaších či antologiích.
Pokud přihlédneme k časovému rozpětí, v němž prózy vznikaly, přestane udivovat šíře jejich záběru. Autorův úsporný, střídmý, přitom však co do sdělnosti nahuštěný, sytivý vypravěčský styl pasuje čtenáře na svědka duševních desetibojů, kterými procházejí jedinci ponechaní v rozbitém prostředí napospas sobě samotným.
Krajiny zpoza falešných zrcadel, do kterých jsme zaváděni, rozhodně nejsou pohodlné ani vlídné, mají v sobě ovšem zvláštní sílu, jež je příčinou toho, že si postavy pojednou (jasněji anebo vůbec poprvé) uvědomují horizonty vlastního života. Doposud opomíjené aspekty přichází ke slovu, do nasvícených oblastí jejich mysli a zahajuje se nové ladění. Díky Grmolcovu „prostému a doslovnému" (přesto ale i obraznost nenechavě jitřícímu) vyjadřování je poměrně snadné se těchto úkazů účastnit.
