Hospodářské noviny | 1.6.2011 | rubrika: Kultura | strana: 13 | autor: Jiří Trávníček
Literatura
Zdařilé kriminální romány vycházejí i v Polsku, jak dokládá Zapletení Zygmunta Miloszewského.
Eva Katrušáková, ředitelka nadace Celé Česko čte dětem, vyprávěla, že když začínala, narážela na jakousi neviditelnou bariéru. Ten podnik je totiž inspirován podobnou akcí polskou. Kdyby pocházel z USA či ze Švédska, to by se penízky prý jen sypaly, jenže... Čemu se máme, my Češi, takoví kulturní šampioni, učit od Poláků?
Česká přezíravost a nabobství umí zkrátka vystavět vysokou bariéru. Přitom tato neviditelná bariéra je výrazně vyšší na naší straně, z druhé strany jsou nám zase občas udělovány lekce historické: vždycky jste jen zalezli, nebojovali jste, zbabělci jedni... a čemu se, švejci, zase smějete?
A máme tu polský kriminální román Zapletení. I on asi před mnoho potenciálních čtenářů postaví bariéru. Kdyby se to tak odehrávalo v Los Angeles nebo aspoň v Curychu - a možná by stačilo, aby to napsal nějaký čtvrtý nálev drsné školy či epigon Friedricha Dürrenmatta. Ne, autorem je Zygmunt Miloszewski (1976), dějištěm současná Varšava a všechno se to točí kolem záhadné vraždy jednoho účastníka psychoterapeutické skupiny, na níž se provozují takzvané rodinné konstelace.
Flirtík s novinářkou
Vyšetřováním je pověřen mladý prokurátor, který během rozplétání případu nahlédne, že pod zločinem se ukrývá ještě zločin z času socialismu, zločin, na němž se podílela polská tajná policie. Současný zavražděný je byvším pachatelem. Jeho zavraždění je mstou těch, na nichž se provinil.
Románem se nadto vine milostná romance hlavního hrdiny s mladou novinářkou. Doma sice vše funguje, ale pokušení, které mu vstoupilo do cesty, se nějak nedaří čelit. Navíc má novinářka důležité kontakty, díky nimž se prokurátorovi podaří nalézt ony nejpodstatnější spojitosti, takže si ten flirtík lze pro sebe odůvodnit i pracovně.
Nitky se nakonec podaří rozplést. Jedna konkrétní vražda je vyšetřena, její motiv nalezen, nicméně neviditelná síť bývalých struktur funguje dále. Raději do ní nevstupovat - ano, náš prokurátor si uvědomuje, že i on má malou dceru. Vítězi daného klání bylo dáno poznat, že jsou hřiště, na nichž zvítězit nemá šanci.
Organismus
Varšava Zapletení je v mnohém poučeno postupy Agathy Christie - vražda v uzavřeném společenství - a drsné školy - detektiv, jenž se sám zaplétá do případu, který vyšetřuje. Je tu však výrazný bonus navíc. A tím je spojitost současné doby s časem před politickými změnami. A ještě něco, Varšava.
Miloszewski město proměňuje ve skutečně živoucí organismus, který výrazně „hraje“ s dějem. Nelze si představit, že se to celé mohlo odehrávat jinde - stejně jako si to nelze představit u Stockholmu z Milénia Stiega Larssona. Varšava se tu stává dějovým prostorem, místem a pamětí, která během vyprávění vystupuje na povrch, stávajíc se stále silnější dějotvornou energií. A je tu přítomna i jako polobláznivé kolotání současných dějů politických i společenských.
Rovnováha faktografie a fikce zde funguje také způsobem bezmála optimálním, najdeme odkazy na reálné osoby a instituce - Jerzyho Popieluszka, Bronislawa Wildsteina či Ústav paměti národa.
V mnohém má Zapletení blízko právě k vloni česky vydanému Údolí nicoty Bronislawa Wildsteina. I v něm se rozplétá cosi dávného a i v něm se ke slovu dostávají dřívější mocenské struktury. Bronislaw Wildstein však píše daleko více autobiograficky a pamfleticky - jde o zcela nelítostné až brutální účtování s Adamem Michnikem.
Miloszewski napsal román, který má nezpochybnitelnou vnitřní poutavost - děj, postavy, prostředí -, nadto se v něm nachází i poznání našeho času, to jest času, v němž ze skříně vyskakují kostlivci a v němž všichni jsme nějak „zapletení“.
Zygmunt Miloszewski
Zapletení (Přeložil Pavel Peč) Host, Brno 2011, 320 stran, 299 Kč
O autorovi| Jiří Trávníček autori@economia.cz