Heslo
Dům na západy pozamykán.
Víčka okenic stištěna
tam, kudy průduch duje.
Záclona záclon spuštěna
odnikud nikam
až sem. A z které sluje?
Co živomrtvé uhošťuje,
zplozence bídy bez věna?
Matečná budou hoštěna
k prasknutí prázdna bezmotýlí.
Teď v utajených chvílích
jsou vřava ticha řečená.
Vráz pozotvíráno!
Už bez ohledu
na srozumitelnosti sledů.
Ty sleduj heslo pronesené!
To, které na výsluní žene
z blyštění úplňkové luny
struníky, jejich všechny struny?
Jimi ti maní zachovala
prázdno stínů.
Po krvi živost těch,
co hlídat nepominu.
5. V. 1982
Výzva
Tož otevřete se, tajná vrátka,
z něcoty nicoty v hluš.
Za mlčení však, slova vratká
v mluvno, kde nemluví se už.
Tam že z času, ohnikeře,
z prostor mysli, smyku hada
v taje písmen vedou dveře?
Jistoto, říkej slova nahá.
Ač koktavá, přec výmluvná.
Neřečena, už slyšitelná sem
po pravdě, třebas výmluva
oblohy země. Z oblohy v zem.
Londýn, 14. IV. 1981
